Tenhle recept voní severní Afrikou. V marocké kuchyni platí čím víc koření a chutí v jednom soustu, tím lépe. Výsledek vás nikdy nezklame. Marocká kuchyně je silně zasažená evropskými vlivy francouzské, španělské a středozemní kuchyně, proto jsem do receptu vybrala zelenou čočku, která se pěstuje především ve Francii. Její nesporná výhoda tkví v tom, že se nemusí předem namáčet, je dobře stravitelná, rychle uvařená a má delikátní oříškovou chuť.

Při mém povolání se musím líčit. Hodně líčit. A odličovat. Často odličovat. Jsem herečka. A tak mám někdy pocit, že už je má kůže na obličeji jak struhadlo v jednom ohni. To asi neexistuje, ale mám prostě takový pocit. Pak potřebuju relax. A med uklidní nejen mou duši (je totiž skvělý na nervy), ale i pleť. Včelí produkty jsou pro ní vůbec dobré všechny. 

Zajímavé je, že světlo světa spatřilo tohle výborné a velmi variabilní malé jídlo před 30 lety díky japonskému autorovi manga komiksů Tochimu ueyamovi. Hlavní postava jeho příběhů Tatínek rád vaří pro svou rodinu, protože jeho manželka to moc neumí.

Už žádné lupy, jen krásné vlasy.

Shakshuka (nebo také šakšuka) je jídlo s vtipným názvem, který v arabštině znamená „směs“. Pochází ze severní Afriky. V Maroku, Egyptě, Alžíru a Tunisu tvoří nedílnou součást snídaňového menu. Trochu připomíná mexická pálivá vejce huevos rancheros (na fotce vlevo). Shakshuka patří mezi národní jídlo i v Libanonu a Izraeli, kam ho přivezli tuniští židé. Jí se tu však i jako večeře. 

Dříve ho ženy pily zkvašené, aby lépe otěhotněly. To jsem vyzkoušet nestihla, ale i tak si tohle březové víno občas dám...

Do limonády, do čaje, na dezert nebo jako sladidlo do moučníků jsou sirupy zcela bezkonkurenční. Rebarborovým si můžete pár měsíců připomínat jaro a kombinovat ho třeba s bezovým a rybízovým sirupem. Pokud ho trochu svaříte, bude dobrý i na vanilkové zmrzlině.

Co by byly naše tradiční, české nakládané okurky bez světového koření? To v nich nesmí chybět.