Couračka, staročeská zelná polévka
Lidovou veselici zvanou masopust už jsem si užila s maškarami z Vortové na Veselém Kopci na Vysočině a pomalu se blíží doba půstu a těšení se na Velikonoce. Bude to čtyřicetidenní postní doba bez masa a jiných radovánek. Půst držím před Velikonocemi už léta. Dříve to pro mě bylo utrpení vydržet déle než měsíc bez živočišných produktů a sladkostí. Ale postupem let se měnil i můj jídelníček a závislost na pochutinách tohoto druhu se dala zdolávat stále snadněji.
Horší už je to s pamětí. Nemám problém jíst jenom zeleninu, obiloviny, sušené ovoce nebo ořechy. Můj problém je, že prostě zapomínám, že mám půst a sním něco „nepovoleného“. Půst totiž není jen o jídle, ale i o zastavení se a rozjímání. A to je trošku komplikace. Tradičně lidé v zimě a předjaří pro samý sníh, zmrzlou půdu a omezené zásoby jídla zůstávali doma a prožívali, podobně jako příroda, klidové období k načerpání nových sil do nové sezony na poli. Já ve městě, se svými rozvětvenými pracovními radostmi a neutuchajícím shonem, prožívám v zimě medvědí únavu a rozjímání se u mě rovná spaní. A to se pak lehce zapomene na půst. Ale nevzdávám se. Tradici nosí třeba staré recepty na postní polévky. Mám je ráda. Naprosto jednoduché chutě bez příkras. Nejlepší je couračka, která se má jíst z jednoho hrnce. Tak se vynasnažím svolat chasu od počítačů a budem courat zelí po stole. Až do Velikonoc.
Suroviny
400 g brambor
1 lžička kmínu
sůl
250 g kysaného zelí
1 bobkový list
3 kuličky nového koření
3 kuličky černého pepře
2 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky
0,5 lžičky sladké papriky
200 ml smetany na vaření
Postup
Brambory oloupeme, nakrájíme na kostičky a uvaříme v osolené vodě s kmínem doměkka. Neslijeme! Zelí nakrájíme nahrubo a uvaříme zvlášť se zbylým kořením doměkka. Vaříme je zvlášť, neboť v kyselé vodě by se brambory neuvařily.
V pánvi rozehřejeme polovinu másla, vmícháme mouku a připravíme jíšku. K bramborám vmícháme uvařené zelí a papriku, zahustíme jíškou, povaříme 5 minut, přidáme zbylé máslo a smetanu. Podáváme.
Pokud na sebe chceme být opravdu přísní, vynecháme na závěr smetanu.
