Připravovat maso v seně je v kontextu této kapitoly vcelku novodobá záležitost. Recept je starý tak 100–150 let. Nápad pochází z viktoriánské Anglie, kdy si vybraná společnost v létě nosila v seně pečínky na pikniky. A než se tam pečínka donesla, načichla krásnou letní vůní travin. A pak někoho napadlo maso v seně upéct – maso tak získá ještě intenzivnější sennou chuť. Pro jemnou chuť stačí nechat upečené maso v seně odpočinout. Doporučujeme si seno připravit v létě do zásoby z bylin a lučních květů. Uvidíte, že na tento zážitek nezapomenete ani vy, ani vaši strávníci.

Marie Janků-Sandtnerová uvádí ve své Knize rozpočtů a kuchařských předpisů z roku 1924 recept na kapra namodro v rosolu, který se podává studený. Ochutnaly jsme ho ještě teplý v nálevu, a tak už na rosol nikdy nedošlo.

Beleše se řadí mezi nejstarší druhy pečiva. Dodnes se pečou na Moravě jako kynuté placky. Když měla hospodyně belešník (keramickou, kameninovou či později litinovou formu s prohlubněmi) dělala strávníkům radost různými tvary kynutých buchtiček. Stačilo mít doma jen mouku, vejce, mléko a kvasnice a chutný oběd nebo večeře byly hotové. Beleše připomínají chutí vdolky, lívance i kynuté buchty, podávaly se naslano se škvarky, přelité rozpuštěným sádlem, se zelím, uzeným i houbami, nasucho ke kaši, k polévce či masu, ale i nasladko s povidly, tvarohem, zavařeninou nebo mákem s cukrem. Kouzelné tvary hvězdiček, kytiček, rohlíčků a rybiček však posunuly beleše mezi sváteční pečivo. Moje forma byla vyrobena v roce 1820 a peče beleše jako ráčky, andílky nebo bábovky. Pokud byste belešník nesehnali, upečte beleše v lívanečníku nebo v pevných formách na muffiny.

Prvním receptem letošních Jídel ze skanzenu je sváteční pokrm prý původem z Litomyšle, kterým se o Velikonocích vítají poslové jara a na podzim se s nimi můžeme symbolicky rozloučit. Dneska to bude prostě maso s masem. Je to trošku surovinově naddimenzované, recept evokuje tvorbu M.D. Rettigové. Ta žila tady ve východních Čechách a posledních 11 let života právě v Litomyšli.

Zázvor v našich končinách není žádnou novotou. Znaly a používaly ho už naše babičky. Sháněly ho u hokynáře, v takovém případě byl zázvor sušený. A nebo si ho samy vypěstovaly ve skleníku.

Kateřina bažanta považuje za královské jídlo. V jejím podání je to nádherný sváteční oběd.

Sekanou se svíčkovou omáčkou zvanou řeznická najdeme v prvorepublikových i poválečných kuchařkách.

Sladké ovocné knedlíky patří k jednomu z mála uznaných českých národních jídel. Ty švestkové miloval již císař František Ferdinand d’Este i Tomáš Garrigue Masaryk a dodnes vykouzlí plněné knedlíky úsměv na tvářích malých i velkých strávníků. Tenhle recept pochází z kuchařky Marie Haškovcové z roku 1939, která švestky balí do bramborového těsta. Stejně tak je ale můžete zabalit do těsta odpalovaného.

Tenké křupavé voňavé perníčky se v originálu nazývají Aachener Printen a odkazují na svoji nevšední historii. Okolo roku 1000 pekli pekaři a hospodyně v belgickém městečku Dinant při náboženských svátcích speciální sladké pečivo ve tvaru figurek zvířat a lidí. Holandské slovo prent znamenalo obrázek či zobrazení.

Jestli máte rádi štrůdl, zkuste si upéct jeho švestkové dvojče. Závin z perníkového těsta se švestkovými povidly pochází původně z Krkonoš, odkud se rozšířil do celých Čech. Pekl se tam zejména na posvícení. Chutnat vám bude v zimním období. Co takhle si ho užít při svatomartinských oslavách nebo na vánočním stole?

Venkovský předchůdce vánočního stromečku. Vrkoč znamená zapletený cop, ať už z vlasů, nebo těsta. Z kynutého těsta se upečou věnce, které se skládají na sebe a zdobí se větvičkami zimostrázu, špejlemi se sušeným ovocem, jablky a mašlemi. Největší vrkoč mívá až pět pater.

Znáte jedlové šišky? Tento moučníkový skvost najdete v Schichtově kuchařce. Více než 100 let starý recept je překvapivě nadčasový. Jistě, vždyť chutě nestárnou. Křehké a nadýchané pečivo s minimem ingrediencí vás potěší na Štědrý den i o adventu. Navíc díky němu využijete bílky, které často zbydou z jiných druhů vánočního cukroví.

Kdo byla Olga, podle které se jmenují tato slepovaná kolečka ozdobená datlí, se už dnes neví. Jisté je, že recept pochází od Anuše Kejřové, věhlasné prvorepublikové autorky kuchařských knih. V jednom soustu tohoto cukroví se snoubí oříšky, punč, mandle a káva. Nebezpečně dobrá kombinace!

Na začátek si dovolím trochu velikonoční teorie, váže se totiž k našemu dnešnímu receptu. Podle Bible kdysi Ježíše zradil jeho učedník Jidáš Iškariotský. Stalo se tak ve čtvrtek před Velikonocemi a dnes tomuto dni dle křesťanské tradice říkáme Zelený čtvrtek. Právě v tento den se taky jidáše vždy pekly, protože mají symbolizovat provaz, na kterém se Jidáš po své zradě oběsil.

Takové tradiční povelikonoční jídlo, co říkáte? Pokud vám totiž po svátcích zbylo nějaké to jehněčí nebo jakékoli jiné maso, skvěle poslouží právě v pastýřském koláči. Základem je studené maso, tradičně jehněčí nebo kůzlečí, ale dobře chutná i s trhaným hovězím nebo králičím. Bože, ta chuť! Až občas lituji, že nemám za muže pastýře.

Naklíčený opečený hrách je nejtradičnější postní pokrm. V dřívějších dobách běžně pučálku prodávaly v ulicích Prahy takzvané báby pučálnice. Připravovaly ji přímo na ulici – naslano i s cukrem. Zajímavostí je, že klíčky se před smažením odlamovaly a používaly do polévek, jako náhražka čerstvé zeleniny v době končící zimy. Naši předkové si uměli poradit.