Pravý perník
Perník patří mezi nejstarší české pochutiny. První zmínka o něm pochází z roku 1335 a informuje, že se perník prodával o svátcích a posvícení v Turnově. V Praze se perníkáři usadili už v roce 1324 a své luxusní výrobky dodávali bohatým měšťanům a panstvu. V dalších staletích se stále více prosazovala dekorativní funkce perníku, těsto se vtlačovalo do složitě vyřezávaných dřevěných forem, z nichž některé slouží dodnes. S perníkovými figurkami si také hrály děti, pro které to ještě v 19. století býval velmi vítaný dárek pod stromečkem. S rozmachem cukrovarů vážené řemeslo perníkářů začalo mizet a jedlá umělecká díla nahradily průmyslové sladkosti. Název dostal perník podle používaného koření – vzácného pepře.
Suroviny
500 g medu
500 g žitné mouky
1 lžička jedlé sody
170 g mletých mandlí
2 lžíce perníkového koření
strouhaná kůra z 1 citronu
3 vejce
250 g hladké pšeničné mouky
mouka na pomoučení
Popis
Med v rendlíku ohřejeme až k varu. Poté k němu vsypeme žitnou mouku a polovinu jedlé sody. Promícháme dohladka a necháme odpočinout do druhého dne.
Troubu předehřejeme na 180–190 °C. Do směsi zapracujeme mleté mandle, koření, citronovou kůru, vejce a zbylou jedlou sodu a postupně přidáváme hladkou mouku. Hněteme, až je těsto hladké a pružné. Jde to ztuha, ale vytrváme.
Těsto rozválíme na pomoučeném vále na plát silný zhruba 3 mm. Vykrajujeme z něj různé tvary nebo ho v celku rozprostřeme na plech vyložený pečicím papírem.
Pečeme zhruba 5 minut, dokud není perník tmavý, pevný, ale zároveň ještě na dotek pružný. Vychladlý perník skladujeme v papírové krabici na chladném a vlhkém místě.
