Vajíčková pomazánka nebo vajíčkový salát – to už je po Velikonocích v každé domácnosti tradice. Zkuste k vejcím přidat avokádo, které dodá krémovou konzistenci. Společně s bylinkami a kapary chutná opravdu skvěle, sami uvidíte! Tento vajíčkový salát se hodí skvěle k snídani, obědu, svačině nebo třeba i jako malý předkrm.

Takové tradiční povelikonoční jídlo, co říkáte? Pokud vám totiž po svátcích zbylo nějaké to jehněčí nebo jakékoli jiné maso, skvěle poslouží právě v pastýřském koláči. Základem je studené maso, tradičně jehněčí nebo kůzlečí, ale dobře chutná i s trhaným hovězím nebo králičím. Bože, ta chuť! Až občas lituji, že nemám za muže pastýře.

Jak praví paní doktorka Langhammerová, velikonoční hlavička se jídávala studená po návratu z kostela ze Vzkříšení. A poněvadž se na svátky v chalupách peklo všeho víc, zbylo nádivky i na další dny, kdy se jedla už jako příloha.

Na jaře se vždy nemůžu dočkat prvních zelených lístků čehokoliv, čím by se dal už konečně osvěžit nekonečně dlouhý zimní jídelníček. První řeřichové lístky, mladá pampeliška, rukola ze skleníku, listy lichořeřišnice nebo čerstvoučký chřest vytvoří pestrý salát a dodají vám žádoucí vitaminy a minerály.

Naklíčený opečený hrách je nejtradičnější postní pokrm. V dřívějších dobách běžně pučálku prodávaly v ulicích Prahy takzvané báby pučálnice. Připravovaly ji přímo na ulici – naslano i s cukrem. Zajímavostí je, že klíčky se před smažením odlamovaly a používaly do polévek, jako náhražka čerstvé zeleniny v době končící zimy. Naši předkové si uměli poradit.

Čerstvá pesta připravuji celkem pravidelně, jsou má oblíbená. Díky zahradě nemáme na jaře nouzi o medvědí česnek, mladou pampelišku, lebedu nebo kudrnku. V létě sklízím bazalku, dobromysl, špenát, koriandr, řepné listy či mangold.

Ještě za první republiky se pečené kuře objevovalo jen v luxusních restauracích, občas v neděli v měšťanských domácnostech a na stole šlechty

Barevná rýže se tradičně podávala v Persii a dodnes se servíruje v Iránu na svatbách, protože ukazuje bohatství domu, zručnost a estetické cítění žen při skládání jednotlivých surovin do ornamentů. Šafrán symbolizuje vzácnost, pomerančová kůra zlato, semínka granátového jablka rubíny, pistácie safíry a mandle perly. Podává se k pečenému jehněčímu nebo kuřecímu masu, ale vynikající je i samotná, promíchaná a servírovaná s láskou.

Tenké plátky masa nabodnuté těsně nad sebou na dlouhé kovové jehlici rotačního grilu pocházejí z Osmanské říše. Zní to jako pohádka, ale Osmanská říše zanikla až ve 20. letech minulého století, to jen tak pro zajímavost.

Tenhle recept voní severní Afrikou. V marocké kuchyni platí čím víc koření a chutí v jednom soustu, tím lépe. Výsledek vás nikdy nezklame. Marocká kuchyně je silně zasažená evropskými vlivy francouzské, španělské a středozemní kuchyně, proto jsem do receptu vybrala zelenou čočku, která se pěstuje především ve Francii. Její nesporná výhoda tkví v tom, že se nemusí předem namáčet, je dobře stravitelná, rychle uvařená a má delikátní oříškovou chuť.

Zajímavé je, že světlo světa spatřilo tohle výborné a velmi variabilní malé jídlo před 30 lety díky japonskému autorovi manga komiksů Tochimu ueyamovi. Hlavní postava jeho příběhů Tatínek rád vaří pro svou rodinu, protože jeho manželka to moc neumí.

Shakshuka (nebo také šakšuka) je jídlo s vtipným názvem, který v arabštině znamená „směs“. Pochází ze severní Afriky. V Maroku, Egyptě, Alžíru a Tunisu tvoří nedílnou součást snídaňového menu. Trochu připomíná mexická pálivá vejce huevos rancheros (na fotce vlevo). Shakshuka patří mezi národní jídlo i v Libanonu a Izraeli, kam ho přivezli tuniští židé. Jí se tu však i jako večeře. 

V pekáčku připomínají opravdové žabky. Nejedná se ale o francouzský recept, nýbrž rakousko-uherský, zřejmě inspirovaný Dálným východem. Balit mleté maso do listů není až tak těžké, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na výběr máte špenát, mangold nebo třeba listy řepy. Můžete je spařit nebo to zkusit s listy čerstvými. Uvidíte, jak se po rosničkách zapráší. Nebo že by vyskákaly z talíře?

Obvykle seženete ruský pelyněk, kterého však musíte dát třikrát více než pelyňku francouzského. Pozor, pelyněk není vhodný pro těhotné ženy!

Krůtí maso má nízký obsah tuku a vyšší podíl zinku a vitaminu B12. Je snadno stravitelné, a tak jej můžou jíst i malé děti nebo lidé v rekonvalescenci. Doporučuje se sportovcům, ale tyhle skvělé krůtí kuličky si užijí všichni. Servírujte je třeba po italském způsobu s rajčatovou omáčkou a těstovinami, nebo na zeleninovém salátu.

Dýně představuje přírodní konzervu, kterou můžete zpracovat na tisíc způsobů. Překvapivě jedním z velmi lahodných, ale téměř neznámých jsou dýňové nočky. Okouzlí vás svou zářivou barvou a následně jemnou chutí, s kterou si výborně rozumí výraznější sýr – ovčí pecorino nebo vyzrálý parmazán.

Přátelé, myslela jsem si, že vejmrdu nic nepřekoná, ale jak jsem se mýlila! Další neuvěřitelný název pokrmu chudých rolníků, který však nedokáži tak lehce rozklíčovat. Chutná jako prejt, snad je to sádlem, česnekem a novým kořením. Pro ty, kdo neradi zabijačkové jitrnice, by kocmrda mohla být dobrou náhradou. A když si odpustíme ten kousek sádla, je to dokonce i skvělé plnohodnotné postní jídlo. Tak podivným názvům a výborným skanzenovým pokrmům zdar!

Přemýšlela jsem, jak upravit štiku, která má pevné bílé maso téměř bez kostí, a vzpomněla jsem si na natáčení vánočního dílu čtvrté řady Herbáře. To jsme s Lindou dělaly kapří hranolky s hrachovou kaší. Tradiční recept jsem zdravě zmodernizovala. Místo smažení ryby na oleji jsem štiku upekla v troubě a kaši jsem připravila z jarního hrášku. Je krásně zelená, rychle připravená, stravitelnější a zdravější než dlouho vařené pyré z hrachu sušeného. Konvenčně pěstovaný luskový hrášek je na seznamu nejvíce pesticidy zasažené zeleniny, mladý mražený je na tom o poznání lépe, poněvadž se sklízí brzy a nemusí být udržován různými postřiky dlouho krásný a bez poskvrnky. Můžete si ho koupit i v biokvalitě nebo vypěstovat a vyloupat svépomocí. To pak bude chutnat o to víc!

Když jsem poprvé navštívila bio farmu, kde chovají prasata v přirozeném prostředí, ryjí si v zemi, válejí se v blátě, žijí pohromadě s ostatními a netrápí je usekané ocásky a ukousané uši, a k tomu je část jejich výběhu v jablečném sadu a plody okusují rovnou ze stromů, zažila jsem trochu šok. Uvědomila jsem si, jak asi trpělo naše prase, které jsme vykrmovali zavřené v malém chlívku s malým okýnkem a proč asi neustále utíkalo a v noci tlouklo do vrat chlívku. Zařekla jsem se, že už nikdy nechci chovat žádné zvíře, pokud mu nebudu moci dopřát jeho přirozené prostředí. I když jsem před tím měla pocit, že je v pořádku, když si prase sami zdravě vykrmíme a jeho maso posléze nasytí rozvětvenou rodinu. Raději si koupím bio maso z farmy, kde zvířecím potřebám rozumí a dám si ho jednou za čas. Třeba v téhle úpravě s bylinkami, hruškou a feta sýrem.

Kontrabáš je tradiční valašský pokrm z brambor a především pohanky. Pohanka byla a stále je velmi oblíbenou plodinou a kdysi na Valašsku rostla všude, kam byste jen dohlédli. Pohanka má blahodárné účinky na lidské zdraví, proto se ustálila v našich jídelníčcích. Obsahuje velké množství snadno stravitelných bílkovin, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a pomáhá rozšiřovat cévy.