Beleše se řadí mezi nejstarší druhy pečiva. Dodnes se pečou na Moravě jako kynuté placky. Když měla hospodyně belešník (keramickou, kameninovou či později litinovou formu s prohlubněmi) dělala strávníkům radost různými tvary kynutých buchtiček. Stačilo mít doma jen mouku, vejce, mléko a kvasnice a chutný oběd nebo večeře byly hotové. Beleše připomínají chutí vdolky, lívance i kynuté buchty, podávaly se naslano se škvarky, přelité rozpuštěným sádlem, se zelím, uzeným i houbami, nasucho ke kaši, k polévce či masu, ale i nasladko s povidly, tvarohem, zavařeninou nebo mákem s cukrem. Kouzelné tvary hvězdiček, kytiček, rohlíčků a rybiček však posunuly beleše mezi sváteční pečivo. Moje forma byla vyrobena v roce 1820 a peče beleše jako ráčky, andílky nebo bábovky. Pokud byste belešník nesehnali, upečte beleše v lívanečníku nebo v pevných formách na muffiny.

Kynuté těsto má dlouhou českou tradici, koláče, buchty a plněné knedlíky sloužily ještě ve 20. století jako sladký oběd.

Kynuté těsto má dlouhou českou tradici, koláče, buchty a plněné knedlíky sloužily ještě ve 20. století jako sladký oběd.

Kynuté těsto má dlouhou českou tradici, koláče, buchty a plněné knedlíky sloužily ještě ve 20. století jako sladký oběd.

Kynuté těsto má dlouhou českou tradici, koláče, buchty a plněné knedlíky sloužily ještě ve 20. století jako sladký oběd.