Tradiční barvení velikonočních vajíček
Umělá potravinová barviva přišla na svět s průmyslovou revolucí, kdy počet strávníků v dělnických koloniích prudce narostl a potravinám připravovaným ve velkém bylo třeba navrátit barvu. Zpočátku se používaly látky jako oxid olovnato-olovičitý nebo měďnatý arsenid, tedy látky často používané k barvení textilií, ale zároveň také prudké jedy, které měly za následek časté otravy.
Prvním opravdu syntetickým barvivem byla sytě purpurová barva mauevin, kterou v roce 1856 objevil William Henry Perkin. Do konce století pak bylo objeveno přes dalších 700 barviv, a jak rostla jejich obliba, rostl i strach z jejich toxicity. V roce 1906 proto v USA vznikla první regulace, která počet povolených barviv omezila na sedm. V Evropě se tak stalo až o něco později, konkrétně v roce 1962 s listem dvaceti barviv. Používání syntetických barviv se od té doby neustále zpřísňuje, ale dodnes o jejich zákazu není rozhodnuto. Není totiž éčko jako éčko.
Se syntetickými barvivy jsou také spojovány různé nežádoucí účinky, často se jedná o dětskou hyperaktivitu. Žluté syntetické azobarvivo tartrazin je nejčastěji jmenovanou látkou v diskusích o nežádoucích účincích syntetických barviv na lidské zdraví. Tartrazin se používá v pekařských a mléčných výrobcích, jogurtech, dezertech, sypkých směsích, cukrovinkách, zmrzlinách, polévkách, omáčkách, hořčici, nealkoholických i alkoholických nápojích, žvýkačkách a v syntetických barvách pro barvení potravin v domácnosti. Slouží také k barevnému rozlišení pilulek a k barvení krmiv pro domácí zvířata.
Tato látka přitom může vyvolat alergické reakce a astmatické záchvaty u citlivých jedinců. Po požití se mohou dostavit potíže jako svědící kopřivka, purpura, otoky, rýma, migrény a rozmazané vidění. Některé studie uvádějí, že tyto reakce mohou nastat zejména u osob citlivých na aspirin (podle jedné studie je 15 % lidí trpících nesnášenlivostí aspirinu přecitlivělých na tartrazin) a u alergických astmatiků. Látka je také spojována s dětskou hyperaktivitou, a i přesto je v České republice povolena k barvení mnoha druhů potravin.
Pokud jde o mne, já se snažím umělým barvivům co nejvíce vyhýbat, a to především u dětí. Je to těžké, když jsou i v rohlících, ale snažím se, co to jde. Proto na Velikonoce raději zkouším barvení vajec přírodní cestou. Vajíčka si sice ode mne odnesou koledníci cizích lidí, ale říkala jsem si, že ani těmto dětem bych neměla ubližovat. Navíc jsem byla hodně zvědavá, jak celé přírodní barvení dopadne, je to ostatně taková herbářová receptura. A zkušenost? Byla jsem překvapená, že to jde. Není to nejlehčí, ostatně fotka prozradí, že jsou ta vejce flekatá, ale i to má svůj vintage půvab.
Suroviny
hnědá: cibulové slupky, dubová kůra
žlutá: kurkuma
modrá: červené zelí
zelená: špenát, kopřivy
červená: šustí z červené cibule a pokrájená červená řepa
černá: saze
Postup
Ingredience nejprve rozvaříme zhruba 10 minut ve vodě s octem – toho dáme zhruba jednoho panáka (O,4 cl) na 3/4 litru vody. Pak přidáme čerstvé vajíčko, které 10 minut vaříme. A pak ho necháme barvit. Musíme vydržet den, ale klidně i dva, a postupně ho opatrně otáčet. Pokud chceme opravdu jasné barvy, můžeme nechat vajíčko zaschnout a opět vrátit do barvy a zahřát k varu.
Takže si zapamatujme: v hrnci musí být dostatečné množství vody, aby se vejce celé potopilo. Čím více jednotlivých ingrediencí dáme vařit, tím bude barva sytější.
PS: Vajíčka musíme během barvení otáčet a snažit se, aby se nedotýkala slupek, zelí, či řepy – je to skoro nemožné, tak je potřeba mít hodně trpělivosti.
