Řepík lékařský, léčívá bylina panovníků

Dříve se bylině lidově přezdívalo „boží bič“ nebo „královna bylin“. Jejích léčivých schopností využívali i staří Egypťané. Řeč je o řepíku lékařském, univerzální léčivé bylině, kterou si oblíbí celá rodina.

Tato vytrvalá byliny z čeledi Rosaceae (růžovité) může dorůstat výšky až 1 m. Listy i lodyha, na jejíž vrchu tvoří špičku žlutá kvítka, jsou pokryty jemnými chloupky. Stonky, podél kterých najdeme podlouhlé zubaté listy, vyrůstají ze spodní části lodyhy a tvoří přízemní růžici.

Nejnápadnější část rostliny je právě její špička, která míří k nebi. Špičku obtáčí jednoduché květy tvořené pěti okvětními lístky v prostředku s jemnými pestíky. Čím výše květy jsou, tím jsou mladší, ještě v rozpuku. První květy rostlina vydá v červnu a poslední třeba až v září. Pokud je květ opylen, brzy se z něj stane plod – semínko, které čeká nový život. Semínko je chlupaté a často za svým štěstím cestuje na srsti zvířat nebo na kalhotách turistů, kde se snadno zachytí.

Účinky

Agrimonia eupatoria, latinský název řepíku lékařského, je podle legendy odvozen od jména panovníka Mithridatese Eupatora (v českém překladu Mithridatése VI. Pontského). Ten žil v letech 132 př. n. l. do roku 63 př. n. l. na pobřeží Černého moře a kraloval Pontu, starověkému království. Podle legendy to byla právě bylina řepík lékařský, která panovníka ušetřila jisté smrti. Odvar z byliny vyléčil jeho nemocná játra. Kromě účinků, pro které řepík pěstujeme dodnes, tuto bylinu naše prabáby používaly také k zahnání očarování, proti průjmu a nespavosti i k nápravě impotence.

Rostlina obsahuje třísloviny, silice, kyseliny, železo, flavonoidy, hořčiny a další cenné látky. Díky tomu působí protizánětlivě, svíravě a hojivě. Užíváme ji jak zevně pomocí obkladů nebo koupelí pro zmírnění vyrážek či nehojících se ran, tak vnitřně pro podporu činnosti jater, trávicího systému, k uklidnění nervového systému a pro léčbu horních cest dýchacích.

Dnes zastává bylina zaslouženou úlohu v ústní hygieně preventivně i při akutním zánětu dásní. Kromě dásní vyléčí také zánět mandlí a krku. Svou léčivou úlohu bylina odvede také při výplachu nosu odvarem. Odvar nebo tinkturu se doporučuje kloktat, lze také používat ústní vodu či zubní pastu, které řepík obsahují. Kloktání odvaru z řepíku si oblíbili herci, zpěváci a učitelé, pomáhá jejich namáhaným hlasivkám.

Sběr a zpracování

Rostlině se daří jak v Evropě, tak na severu Afriky, v Severní Americe i v Asii, přesněji v jejím mírném pásu. Domovem řepíku jsou suchá a slunná stanoviště mezí. Najdeme ji na pastvinách i zapomenutých rumištích, na okraji lesů a cest i ve strmých jižních svazích.

Řepík v květu můžeme sbírat při procházce krajinou, bylinu lze pěstovat i na zahradách, kde se jí obvykle velmi daří. Nať je potřeba sušit v drobnějších svazcích, které zavěsíme na vzdušném místě, stonky můžeme také rozprostřít v tenké vrstvě na síto. A jak poznáme, že je nať dobře usušená a stále nese své léčivé schopnosti? Díky světlezelené barvě, kterou řepík neztratí ani jako zcela suchý.

Dokonale usušenou nať skladujeme v propustných papírových nebo látkových sáčcích. Bylinu poté používáme k přípravě nálevu. Na jeden šálek čaje postačí asi 1 lžička nalámané nati. Nálev je možné popíjet či kloktat a proplachovat jím dutiny.