Magické byliny všedního světa
Ach, ty voňavé byliny, které uzdravují, omamují naše smysly a těší naše oko. Dýchají na nás dávnou minulostí, kdy víly a skřítci byli skuteční a kdy tajemné odvary léčily nejhorší nemoci. Ty síly v bylinách stále přetrvávají, po staletí ukryté v listech, kořenech a květech. Však nám to také připomínají – tiše svými vůněmi.
Pokaždé, když si prohlížím staré herbáře nebo krásně zpracované moderní knihy o bylinách, uchvátí mě jejich nenápadná krása, síla a také to, jak jsme k nim jako lidstvo ještě donedávna s úctou i strachem vzhlíželi. Tak jemné a něžné, někdy až nápadně krásné, jindy zase statné a výjimečné rostliny. A kolik pomoci se nám od nich dostává... Lidové i léčitelské recepty starých kořenářek, ale i mnichů a prvních lékařů své doby většinou počítají se sběrem bylinek v divoké přírodě. Pro nás jsou tato místa už mnohdy chráněna zákonem, spousta bylin se stala kvůli znečištěnému prostředí pro volnou přírodu vzácnou a sběr bylinek mezi chemicky ošetřenými poli mi nedává smysl.
Naštěstí si můžeme většinu klasických bylin vypěstovat sami. Tak to ostatně dělali i mniši ve svých zahradách, kde posléze zkoumali, jak takové zelené lékárny můžou pomoci lidem i zvířatům. Pro mě je pěstování bylinek na zahradě jiné než péče o zeleninové záhony. Je v tom pořád nádech alchymie starých časů. Byliny pro mě mají auru jakési magie a síly přírody, která nám i díky bylinkám dává najevo, že nás zkrátka převyšuje. To mě pokaždé uklidní. A které byliny obdivuji, pěstuji a používám nejraději?
Bazalku pro nezaměnitelné aroma, výběr odrůd i pro její jednoletost. Každý rok se potkáváme znovu od semínka. Její síla dřímající ve voňavých lístcích je uklidňující. Utiší rozbouřené trávení, kašel i křeče. Podá pomocnou ruku, když jsme neklidní. A večer nám ulehčí usínání.
Nenápadnou meduňku, co u mě na záhoně svádí každoročně boj s panovačnou mátou. Už jenom její vůně mě uklidňuje. Má moc ztišit myšlenky, hodí se do vypjatých období, kdy nás pohladí jako ruka milované osoby. Pomůže i při bolestech, ať už sídlí v hlavě či podbřišku při menstruaci, nebo když si tak trochu zkazíme žaludek.
Vytrvalý tymián a jeho různé variace. Největší radost mi udělal, když se mi přirozeně vysemenil na vedlejší záhon a teď si tam roste a množí se sám, bez mé pomoci. Obrátím se na něj vždy, když je někdo nachlazený. Tymián je totiž statečný bojovník, jenž pomáhá při rýmě i kašli, s nechtěnými bakteriemi zamává a navíc čistí tělo svými lehce dezinfekčními účinky.
Máta je tak trochu drzá bylina. Umí se opravdu hodně roztahovat po záhonech, ale když okopávám zeleninu vedle jejího stanoviště, tak mě omámí svou vůní tak, že jí to uzurpátorství vždy odpustím. Je houževnatá, a to se cení. V létě je nedocenitelná! Osvěží i při těch nejparnějších dnech a dodává nové síly. Na špatný žaludek je to bylina číslo jedna.
Yzop je pro mě tajemný. Krásně kvete, což oceňuje i hmyz. Je to taková nedoceněná bylina s ohromnou vnitřní sílou. Dokáže nás posílit a připravit na náročnější doby, je protizánětlivý i dezinfekční. Kašel a celkově nachlazení pro něj nejsou žádným problémem.
Když na jaře znovu obrazí libeček, moje srdce plesá! To je krasavec, to je pán! A navíc je to pomocník, čistí krev i celé tělo.
Brutnák je můj miláček, proto ho nechávám růst si, kde se mu zachce. Miluje ho hmyz a je výjimečný svým vzhledem. Jeho okurková chuť mě pokaždé překvapí. Při špatné náladě dokáže povzbudit. Je přímo blahodárný na kožní neduhy – ať už je to ekzém, nebo jen suchá kůže, na brutnák se můžeme bez obav obrátit.
Černucha je speciální bylinka, takový exot v zahradě. Její květy i listy jsou jako z fantasy románu. A její semínka skvělá jako koření. Bylina v sobě navíc ukrývá nebývalé síly – viry, bakterie i plísně se jí zdaleka vyhýbají.
Sléz má tak krásnou barvu květů! A pokud je dobře usušíte, temně fialové květy obarví váš čaj dozelena. Kouzlo přírody! Takový nápoj není jen hezký na pohled, ale i léčí. Zvláště horní cesty dýchací, na ty je sléz machr!
A pak tu je celá skupina divokých bylinek a jedlého plevele. Jitrocel, lebeda, řebříček, kopřiva, pampeliška, luční kvítí... A další a další, ale o tom zase příště.
Myslím, že byliny mě snad léčí už jen při pomyšlení na ně. Dávají mi totiž klid a radost ze života. A pocit, že je tu něco nad námi, co mi podává pomocnou ruku, když je potřeba.
P.S.: A taky mi hodně chutnají, to zase ne, že ne!
