Tajemné setkání s Mattioliho herbářem

Když bádáte v knihovnách starodávných výtisků vzácných knih, musíte mít na rukách bílé rukavičky. To si potom připadáte jako opravdoví vědci. Při natáčení Herbáře jsem měla možnost prohlédnout si Mattioliho herbář v originále. Poprvé to bylo v Regionálním muzeu v Náchodě a potom v pražském Klementinu.

Obě setkání s tak vzácnou, slavnou knihou byla plná vzrušení a pocty, že můžu listovat několik století starým herbářem a bylinářem. A dokonce si v něm i číst, protože oba výtisky byly v češtině. Chtěla jsem v těch bílých rukavicích zůstat celý den, prohlížet si tu nádheru a dělat si výpisky jako správná badatelka. Mimochodem jsem nedávno objevila ty náchodské jednorázové rukavičky doma v šuplíku a to už jsou tři roky. Asi mě ten zážitek fakt sebral, když jsem si je schovala. Pro mě je Mattioliho práce velkou inspirací a studnicí poznatků starého světa v používání bylin. Skvělé je, že v různých vydáních vychází dodnes.

Pietro Andrea Mattioli byl italský lékař, který se velmi zajímal o botaniku. Nástin svého Herbáře začal psát začátkem 40. let 16. století při překladu římských lékařských spisů do italštiny. První verzi hotového Herbáře vydal roku 1544. To už stojí za náš zájem. Původně chtěl Mattioli především vytvořit komentář k jednomu z nejstarších spisů o bylinách – konkrétně k de facto prvnímu opravdovému světovému herbáři s názvem De materia medica od významného antického lékaře a učence Pedania Dioscorida.

Komentář ale rozšířil, doplnil sto dalších rostlin a bylin včetně třeba rajčete a takto nechal vydat Herbář latinsky v roce 1554. Kromě teorie obsahovala Mattioliho kniha i spoustu praktických poznatků o tom, kde jednotlivé rostliny a byliny rostou, a tak se velmi rychle začala rozšiřovat jak mezi lékaři, tak do bohatších domácností. Na popularitě jí přidávalo i velké množství dřevorytů a fakt, že Mattioli Herbář pravidelně rozšiřoval o další rostliny a snažil se jej neustále aktualizovat.

V roce 1554 přijel Mattioli do Prahy, aby se zde stal lékařem arciknížete Ferdinanda Tyrolského, pozdějšího českého místodržitele. Osm let po vydání latinské verze Herbáře, v roce 1562, vydal u pražského nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina českou verzi se 200 dřevoryty. Nakladatel se na vydání připravoval od roku 1554, kdy získal privilegium k jeho expedici. O překlad se postaral slavný humanista Tadeáš Hájek z Hájku. O rok později vyšel v Praze také německý překlad.

Herbář se stal hitem a zároveň základem znalosti o bylinách pro většinu českých i německých domácností tehdejší doby. Druhé vydání se objevilo v roce 1596. Knihy z tohoto tisku se dochovaly poměrně hojně. Opatřit si verzi z konce 16. století je však stále docela nákladné. Matiolliho herbář je totiž výtvarným a sběratelským skvostem, v uměleckých aukcích se draží za částky přesahující čtyřicet tisíc korun.

Jedna z nich se nedávno dostala do majetku náchodského oblastního archivu, kde nám dovolili si na takto starý výtisk dokonce sáhnout a prolistovat si ho!

Osobní setkání s Mattioliho herbářem

Bylo to tajemné dopoledne. Jako by kniha do sebe za ta století nasála magii, kterou je léčivá síla rostlin bezpochyby prodchnuta. Mattioli popisuje použití rostlin, ale i zvířat v léčbě, a některé postupy dnes vypadají opravdu čarovně. Možná by stálo za to důkladně vyzkoušet rady, které doporučuje. Už ze samotného výtisku cítíte historii. Někdo se ho snažil vybarvit, obsahuje spousty zápisků od bývalých majitelů – kniha byla minimálně od roku 1802 ve vlastnictví lidí, kteří žili a sbírali byliny ve stejném regionu jako my, ve východních Čechách.

Roku 1802 ho získal učitel a varhaník František Frbon z Jaroměře, od roku 1844 v něm listoval Johann, mistr koželužský z Police na Metují, a v letech 1850–1895 ho vlastnil mlynář na Bukovci. Jedním z majitelů náchodské knihy byl i tamní písmák Celestýn Bydelský, tedy člověk, jenž své historické poznatky později poskytoval spisovateli Aloisi Jiráskovi, a tak si můžeme být skoro jisté, že jsme se s Lindou dotýkaly stejných stránek, které měl v rukách i tento spisovatel.

V zapomnění dějin ale Mattioliho herbář neskončil, v určitých obměnách vychází bez přestání až dodnes.