Kapary mám moc ráda. K jejich báječné chuti jsem se tedy musela „projíst“, ale kdyby se daly pěstovat i u nás, nejen ve Francii, určitě bych je měla na zahradě.

Do limonády, do čaje, na dezert nebo jako sladidlo do moučníků jsou sirupy zcela bezkonkurenční. Rebarborovým si můžete pár měsíců připomínat jaro a kombinovat ho třeba s bezovým a rybízovým sirupem. Pokud ho trochu svaříte, bude dobrý i na vanilkové zmrzlině.

Co by byly naše tradiční, české nakládané okurky bez světového koření? To v nich nesmí chybět.

Před pár lety jsem v Herbáři pod dohledem kamer začala testovat pěstování původních odrůd zeleniny, a tak se urodilo rajčat opravdu hodně. A jako každý rok jsem jich zavařila hodně na zimu. Protlak záměrně nedochucuji bylinami nebo kořením, protože to dělám až při samotném vaření jídla. Italské nebo indické pokrmy, polévky a omáčky vyžadují jiný způsob dochucení. Protlak nedoporučuji vyrábět z kupovaných rajčat ze supermarketu. Bývají chemicky ošetřená a postrádají chuť a vůni slunce.

Útlá titěrná knížečka z roku 1969 nás v antikvariátu hned zaujala. Napsala ji Jiřina Šejbalová, česká herečka. Jako já. Nejzajímavější je, že první recept je na buřty vařené ve vodě. Tak ten do Herbáře nepatří, ale recept, který jsme si ještě s Lindou nakonec vypůjčily, pochází od babičky Vlasty Fabiánové, prvorepublikové hvězdy, se kterou Jiřina později hrála v Národním divadle ve hře Srpnová neděle. Celým názvem jsou tohle vlastně Kvašáky babičky Vlasty Fabiánové podle Jiřiny Šejbalové v roce 2016 upravené Kateřinou Winterovou a Lindou Rybovou.

Měli jsme doma tlustou knihu v kožených deskách se zlatým lemováním. Jako děcko mě fascinovaly její prázdné, zažloutlé stránky bez příběhů. Postupně jsem chápala jejich smysl. Máma do nich totiž začala psát naší rodinnou kuchařku. Strašně mě bavilo listovat knihou plnící se recepty a poznámkami, na to si živě vzpomínám. Jednoho dne za mnou máma přijela na statek a povídá: „Letos bude hodně rajčat…“ a podala mi vytrženou stránku z naší zlaté kuchařky. A tak se vařilo. Venku na dvoře. A bylo toho hodně. Tenhle kečup mám ráda. Dá sice trochu práce, ale zatím ho každý ocenil. Děti, kluci ze štábu Herbáře, Adam Holý a máma.

„V Bavořích připravují zvláště peprné okurky, ,pepřovky’, dle původních receptů, které v mnohém od sebe se neliší. Podávám, dle mého soudu, z bavorských receptů tento nejlepší. K nakládání takovému nutno bráti jen okurčat nejmenších, nejvýše velikosti malíčku,“ píše Václav Soukup.

Svůj osvědčený recept mi prozradila Eva, moje prima tchýně.

Neomezujte se jen na červený rybíz, skvělá je i z černého nebo z černobílé kombinace.

Jakmile je ochutnáte, pravděpodobně nepřestanete s uždibováním, než uvidíte dno sklenice, a pak se zastydíte, že jste nic nenechali ostatním. Ušetříme vám zklamání – rajčat naložte opravdu hodně. Nikdy jich nebude dost. Pečením úžasně zesládnou a česnek s tymiánem nechá vyniknout jejich pikantnímu srdci.

 „Všade, kde okurky v domácnosti jsou náležitě oceněny, pokládány jsou vším právem tzv. ,čertovky’ za znamenitou delikatesu. Béřeme jenom prostředně veliké okurky.“