Kečup, který nemá chybu

Měli jsme doma tlustou knihu v kožených deskách se zlatým lemováním. Jako děcko mě fascinovaly její prázdné, zažloutlé stránky bez příběhů. Postupně jsem chápala jejich smysl. Máma do nich totiž začala psát naší rodinnou kuchařku. Strašně mě bavilo listovat knihou plnící se recepty a poznámkami, na to si živě vzpomínám. Jednoho dne za mnou máma přijela na statek a povídá: „Letos bude hodně rajčat…“ a podala mi vytrženou stránku z naší zlaté kuchařky. A tak se vařilo. Venku na dvoře. A bylo toho hodně. Tenhle kečup mám ráda. Dá sice trochu práce, ale zatím ho každý ocenil. Děti, kluci ze štábu Herbáře, Adam Holý a máma.