Pro krůtu si jezdíme před Velikonocemi na farmu k paní Kadeřábkové. Po 40 denním půstu od masa se těšíme na skvělý oběd, kterým oslavíme příchod jara a nového života na zahradě. Krůtí maso mám moc ráda, protože je jemné a lehce stravitelné a zároveň plné chuti. Mladé krůtí maso je křehké, proto není problém ho propéct poměrně rychle. Pro krůtu si jezdíme i na podzim. To už maso raději vykošťuji, stehno bývá totiž o dost větší než na jaře a maso trošku tužší, poněvadž krůty běhaly venku, proto ho doplňuji bůčkem. Recept můžete využít i na krůtí prsa,jen je pečte kratší dobu.

Připravovat maso v seně je v kontextu této kapitoly vcelku novodobá záležitost. Recept je starý tak 100–150 let. Nápad pochází z viktoriánské Anglie, kdy si vybraná společnost v létě nosila v seně pečínky na pikniky. A než se tam pečínka donesla, načichla krásnou letní vůní travin. A pak někoho napadlo maso v seně upéct – maso tak získá ještě intenzivnější sennou chuť. Pro jemnou chuť stačí nechat upečené maso v seně odpočinout. Doporučujeme si seno připravit v létě do zásoby z bylin a lučních květů. Uvidíte, že na tento zážitek nezapomenete ani vy, ani vaši strávníci.

Marie Janků-Sandtnerová uvádí ve své Knize rozpočtů a kuchařských předpisů z roku 1924 recept na kapra namodro v rosolu, který se podává studený. Ochutnaly jsme ho ještě teplý v nálevu, a tak už na rosol nikdy nedošlo.

Jedna z nutností na svatého Štěpána. Možná máte na toto jídlo špatné vzpomínky ze školní jídelny, ale dejte mu doma šanci.

Když péct šunku, tak pořádnou. Ta naše se sotva vešla do největšího hrnce, jaký na statku máme. Vánoční šunka je tradičním vánočním pokrmem ve Švédsku. Vyzkoušíte jí také? Je skvělá!

Prvním receptem letošních Jídel ze skanzenu je sváteční pokrm prý původem z Litomyšle, kterým se o Velikonocích vítají poslové jara a na podzim se s nimi můžeme symbolicky rozloučit. Dneska to bude prostě maso s masem. Je to trošku surovinově naddimenzované, recept evokuje tvorbu M.D. Rettigové. Ta žila tady ve východních Čechách a posledních 11 let života právě v Litomyšli.

Tenhle guláš po maďarsku, můžete připravit z různého druhu masa, nejčastěji však z vepřového, což je dáno maďarskou zemědělskou tradicí.

Kukuřičný chowder se pstruhem je lahodná a výživná polévka, která se hodí jak na každodenní stůl, tak i pro speciální příležitosti. V tomto receptu se snoubí sladká chuť kukuřice s delikátní texturou pstruha, čímž vzniká jedinečná a bohatá chuťová symfonie. Začínáte očištěním a nasekáním čerstvé zeleniny, která se společně s bylinkami a kořením dusí, dokud nespojí své chutě v harmonický celek. Poté přidáte kukuřici, buď čerstvou nebo konzervovanou, a pokračujete přidáním vývaru, který vše spojí do krémové konzistence. Pstruh, pečlivě očištěný a nakrájený na porce, se přidává nakonec, aby se vařil jen krátce a zachoval svou šťavnatost. Tento chowder je skvělým způsobem, jak připravit rybu na způsob, který je jak pohodlný, tak gurmánský, a zároveň poskytne útěchu v každé lžíci.

Když se pustíte do pečení plněných žemliček, vstupujete do světa tradičního pekařského řemesla, kde každý krok odměřuje čas potřebný k tomu, aby se z jednoduchých ingrediencí stalo něco výjimečného.

Kyjevský řízek je klasický pokrm východoevropské kuchyně, který zaujme svou krásnou kombinací jemného kuřecího masa a bohatě ochuceného bylinkového másla. Příprava tohoto lahodného jídla začíná vytvořením bylinkového másla z čerstvé petrželky a pažitky, které se smíchá se změklým máslem, osolí a opepří. Poté se máslo zabalí do pečicího papíru a vytvaruje do tvaru salámu, aby mohlo ztuhnout v lednici. Když je máslo připravené, kuřecí prsa se buď naklepou a plní kroužky bylinkového másla, nebo se do nich vytvoří kapsa, kam se máslo vloží. Kuřecí řízky se poté obalí v trojobalu a usmaží dozlatova. Servírované obvykle s bramborami, Kyjevský řízek je skutečným potěšením pro chuťové buňky a nabízí krásný kontrast mezi křupavým obalem a rozpouštějícím se máslem uvnitř.

Hovězí stew s hruškami je vynikající a netradiční pokrm, který skvěle kombinuje robustní chuť hovězího masa s jemnou sladkostí hrušek. Tento recept je ideální pro chladnější dny, kdy si chcete dopřát něco výjimečného a zahřívajícího. Začínáte vybíráním kvalitního hovězího masa, které poté nakrájíte na kostky a opečete dozlatova, aby se uzavřely chutě. Poté přidáte aromatické ingredience jako cibuli, česnek a bylinky, které dodají pokrmu hloubku chuti. Klíčovým momentem je přidání hrušek, které stew dodávají jemnou sladkost a zároveň zajímavou texturu. Vše se pomalu dusí, dokud maso není dokonale měkké a omáčka bohatě voní.

Zázvor v našich končinách není žádnou novotou. Znaly a používaly ho už naše babičky. Sháněly ho u hokynáře, v takovém případě byl zázvor sušený. A nebo si ho samy vypěstovaly ve skleníku.

Kateřina bažanta považuje za královské jídlo. V jejím podání je to nádherný sváteční oběd.

Sekanou se svíčkovou omáčkou zvanou řeznická najdeme v prvorepublikových i poválečných kuchařkách.

Tažín patří do skupiny oblíbených jídel z jednoho hrnce. Nazývá se tak nádoba s poklicí kónického tvaru, ve které se pokrmy odnepaměti připravují v africkém Maroku. Pomalým dušením získává pokrm na lahodnosti, maso se rozpadá na kousky a koření se zeleninou se nádherně propojí. Beduíni do tažínu přidávali ovoce, především datle, sušené meruňky, švestky a také mandle, které s hovězím masem a zeleninou velmi dobře ladí.

Také máte rádi jídla z jednoho hrnce? Kdo by neměl, je to snadné vaření i následné uklízení. V tomto případě poslouží kulaté plody cukety jako jedlý rendlík, ve kterém se ukrývá mnoho dobrot pro nás, mlsné strávníky. Plnit je můžete masem, kroupami, luštěninami, sýrem, zeleninou, rybím masem, zkrátka vším, co vám zrovna padne do oka při vizitě ve spíži nebo ledničce.

Dýňová polévka se lehce přejí, ale těstoviny s dýní nikdy. Jsou hotové raz dva, díky orestované dýni mají svěží chuť a klobáska zase přiláká i ty, kteří na dýně moc nejsou. Šalvěj svou chutí skvěle ladí s kořeněnou uzeninou a dodá šmrnc někdy moučnější dýni. A tu při přípravě krájejte na malé kousky, bude rychleji hotová. Celý pokrm můžete ještě zakápnout citronem, to je taky pecka. Tohle jídlo chutná na konci léta i v zimě stejně. Je to vzpomínka na teplé dny plné slunce a svěžesti.

Základem úspěchu a požitku z lahodně křupavé zeleniny je důkladné omytí listů. Na to je dobré dbát a poctivě omýt každý lístek. Na zálivku je skvělé použít dvoudeckovou sklenku nebo hrnek, ve které odměříme ingredience. Zhruba ¾ sklenice vyplní voda, přidá se lžička soli a lžíce sladidla. Místo cukru, který se pomalu rozpouští a vždycky ho zůstává trochu na dně, použijeme agávový nebo rýžový sirup. Ale dobrý bude i bio kukuřičný nebo pšeničný sirup. Pak dolijeme octem, a to klasickým kvasným. Tady tradice velí jasně. Určitě se dá použít vinný i jablečný ocet, ale to už není to pravé ořechové. Trochu opepříme a pak začíná alchymie ladění správné chuti. Někdy dáme přednost kyselejší, někdy sladší zálivce, záleží samozřejmě také na druhu salátu, který jsme si vybrali. Máslovější salát snese kyselejší chuť, jiný zase více soli. A co se týká přílohy k salátu, tak nejlepší je samozřejmě pečené křupavé kuře z farmy.

Další skvostná pečínka, která se pro svůj název stává pomalu raritní. Ale byla by škoda o ni přijít, protože špikované pečené hovězí s omáčkou z paprik, rajčat a nakládaných okurek dokazuje, že ze sbližování kultur vzniká nesmrtelné dědictví.