*Aconitum L.*

**Výsev:** Září – listopad
**Sklizeň:** Kořen: říjen, nať: červen – červenec
**Lidově:** hemelín, jedhoj, kapalec, mordovník, šalamounek, vomej, zlý mníšek

Popis a výskyt

Jde o statnou, vytrvalou rostlinu dorůstající výšky 20 až 100 cm, s řepovitou oddenkovou hlízou a dlouhými vřetenovými kořeny. Má velké dlanité listy a modré nebo fialové květy sestavené do hroznů, které rozkvétají během června a července. Vyskytuje se v celé Evropě a v Asii. Nejlépe se mu daří na zastíněných vlhkých stanovištích, jako jsou horské louky, příkopy nebo břehy potoků.

Sběr a úprava

Kořeny se sbírají na podzim, obvykle v říjnu. Nejprve je musíme omýt, pořádně očistit, větší hlízy poté rozpůlit a sušit ve stínu, kde teplota nepřekročí 40 °C. Nať se sbírá jen výjimečně, a to většinou v červnu a červenci, kdy rostlina kvete. Semena pro rozmnožování rostliny pak dozrávají na konci srpna.

Semínka léčivých a kuchyňských bylinek

Více zde

Účinné látky a užití

Všechny části rostliny obsahují jedovaté akonitové alkaloidy, proto je třeba s omějem zacházet opatrně. Ideálně ho bez odborného dohledu vůbec nepoužívejte, dříve se využíval mimo lidového léčitelství i v lidovém travičství. Nicméně v přiměřených dávkách může i pomoci – dokáže zmírnit horečky nebo usnadnit vykašlávání. Zevně v podobě tinktury poslouží i jako anestetikum.

Zajímavost

Původ názvu rostliny je sice nejasný, ale jedna z možných teorií je postavena na odvození latinského aconitum od řeckého akontion, tedy šíp. Naznačuje se tím možnost, že už v dávné minulosti se rostlina používala jako jed na hroty šípů nebo k trávení vlků.