*Helleborus niger*

**Sklizeň:** Nesklízí se.
**Lidově:** čemerka, čemeřica, černé koření, černokořen, černý ellebor, černý helebor, černý kořínek, červenka, červenkový kořen, čimelice, čimerka, čimetice, dalibor, dobrý kořen, elebor, ellebor, helebor, hlízové koření, hlízový kořen, hluzák, horské koření, hromové koření, chejchavka, kejchavka, kejchavka černá, koňský kořen, koření svatého Ducha, Kristova růže, kýchanice, kýchanka, smrtonosná sprez, sněhová růže, sněhovka, svatodušní kořen, šlakové koření, vánoční růže, zimní růže

Popis a výskyt

Jejím domovem jsou hory na jihu střední Evropy a jižní a východní Evropy – Alpy, Dinaridy, Dolomity, Apeniny, Karpaty – a můžeme na ni narazit také v podhorských oblastech Slovenska. U nás se pěstuje jako okrasná bylina časného jara a místy zplaňuje. Její přízemní listy jsou kožovité a dlanitě členěné, mají pilovité okraje na dlouhých řapících, lodyžní listy jsou celistvé a mají vejčitý tvar. Vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) vykvétá již během zimy či brzy na jaře, běžně od února do dubna, ale výjimečně můžeme její květ spatřit již v prosinci či lednu. Bílé květy jsou až 10 cm velké, složené z pěti korunních lístků se zelenkavou či nažloutlou bází a narůžovělými okraji. Plodem jsou měchýřky. Až 30 cm vysoká rostlina, jež má ráda polostín a dobře propustnou půdu a je mrazuvzdorná až do −35 °C, má silný podzemní oddenek černé barvy, který dal rostlině její druhové jméno.

Sběr a úprava

Pro svou toxicitu a vzhledem k tomu, že u nás čemeřice prakticky neroste a v ostatních zemích je chráněná, se rostlina nesbírá.

Semínka léčivých a kuchyňských bylinek

Více zde

Účinné látky a užití

Čemeřice je jedovatou rostlinou, přesto bývala vyhledávanou léčivkou. Využíval se zejména drcený oddenek. V malém množství se přidával do krmiva koním, prasatům a dalším chovným zvířatům, aby je zbavil střevních parazitů, proti zácpě a vodnatelnosti. Výtažky sloužily při kožních onemocněních, včetně svrabu a zavšivenosti, a prášek k podpoře činnosti srdce. Ve starém Řecku se čemeřice využívala jako lék na hysterii a šílenství formou šňupacího prášku. Věřilo se, že následné kýchání odstraňuje nečistoty z mozku. Ve středověku se mělo za to, že intenzivním kýcháním se nemocný zbaví zlého ducha, že ho jednoduše „vykýchá“. Největší koncentrace jedovatých glykosidů helebrinu, heleboreinu a heleborinu, podobných látkám obsaženýmvv náprstníku, je v oddenku a v semenech. Jed působí neurotoxicky – po zvracení, slinění a závratích přichází bezvědomí a zástava srdce.

Zajímavost

Rodové jméno rostliny údajně vychází ze staroslovanského „čemer“ – jed. Dle některých spekulací byl Alexandr Veliký otráven čemeřicí, když byl pomocí ní léčen. Jiná z mnoha dalších teorií tvrdí, že mu byla do vína přimíchána jedovatá kýchavice bílá (Veratrum album).