Pivoňka lékařská

Paeonia officinalis

Lidově: Gichtvurc (kořen), kohoutí hnízdo, mariánská růže, pivoňka samice, pivoňková růže, růžák, zubní korále (semena)

Popis a výskyt

Toxická bylina pochází z jižní a jihovýchodní Evropy a má ráda suchá a slunná stanoviště. U nás se pěstuje. Její kulatá, větvená lodyha je až 1 m vysoká a během května a června vykvétá krásným rudým, výjimečně bělavým nebo žlutým květem až 20 cm velikým. Hlíznatý kořen má na koncích tenké vlásky. Lesklé listy jsou dvakrát až třikrát trojsečné, dlanitě členité. Plodem jsou měchýřky s lesklými modročernými semeny. Různé kultivary pivoňky jsou odedávna oblíbenými okrasnými rostlinami.

Sběr a úprava

Sbírají se semena, kořen a květy. Kořen se sbírá od srpna do října, omyje se a suší ve stínu nebo při teplotě do 45 °C. Někteří bylináři doporučují kořen vykopat brzy z jara, když se rozvíjejí listové klíčky. Semena se sbírají po úplném dozrání, obvykle v září, a nechají se pozvolna dosušit. Kořen má ostrou, nasládlou chuť, semeno olejnatou. Korunní plátky květů se sbírají v květnu a červnu před odkvětem a suší se rychle ve stínu. Květy nesmí ztratit svou barvu a je nutno je uchovávat na temném, suchém místě v dobře uzavřené nádobě.

 

Semínka léčivých
a kuchyňských bylinek

 

Účinné látky a užití

Kořen obsahuje alkaloid peregrinin, glykosid peonin, silici, třísloviny, glutamin a další látky. Kořenová droga je významná tím, že tlumí křeče, proto se odedávna používala při epilepsii, dně a křečích hladkého svalstva zažívacího ústrojí. Podává se i při astmatu, žaludečních křečích, ledvinových a žlučových kolikách a vzhledem k tomu, že zužuje cévy, tak i při krvácení. Sirup z kořene se podával dětem při revmatismu. Z čerstvého kořene se vyrábí tinktura tak, že se nakrájí, vymačká se z něj šťáva, smíchá s alkoholem 1:1, nechá se tři dny stát na temném místě a pak se vtírá při bolestech plotýnek, epilepsii a křečích. Zahřátý výluh z čerstvých hlíz se používá do koupele při potížích s ploténkami. Květy obsahují tříslovinu, antokyanová barviva a sliz. V malém množství je lze použít pro vylepšení chuti a vůně čajových směsí. Léčebně se dnes prakticky nevyužívají. Olejnatá semena jsou zdrojem tříslovin, silic a alkaloidu berberinu. Dříve se používala k vyvolání dávení.

Zajímavost

Ve středověku sloužila pivoňka exorcistům k vymítání ďábla.

Pozor!

Pivoňka je jedovatá, a proto se její kořen léčebně využívá v řádném dávkování a pod lékařským dohledem. Kořen pivoňky se nesmí kombinovat s jinými léky a je kontraindikován při určitých onemocněních, jako jsou střevní infekce, a také u těhotných a kojících žen. Květy a semena se dnes léčebně prakticky nevyužívají.

Previous
Previous

Pcháč bělohlavý

Next
Next

Podběl lékařský