Pelyněk pravý

Artemisia absinthium

Výsev: Duben, květen a červen

Sklizeň: Červen, červenec a srpen

Lidově: Absint, bylina svatého Jana, černobejl, hořký peluň, hořký stříbrník, chlebníček, nechrasť, nechřest, palina, pamět - níček, peluň hořká, pelynka, permutejček, polenek, polyněk, stříbrník, stříbřík velký, šedivek, vermut

Popis a výskyt

Bohatě větvená vytrvalá dřevnatá bylina či keřík může dorůst až 150 cm, běžně je 50 až 100 cm vysoká. Listy jsou plstnaté, stříbřitě šedé, kvete žlutě v drobných úborech. Pelyňku vyhovují slunná stanoviště a propustná půda. Roste v mírném pásmu Evropy, Asie i Ameriky u cest, na slun - ných stráních, mezích a rumištích, je také často pěstován, a to i zahradníky, přestože je Popelkou mezi okrasnými rostlinami.

Sběr a úprava

Sbírají se vrcholky (zhruba koncových 20 až 30 cm) nedřev - naté kvetoucí natě či nať těsně před rozkvětem, od června do srpna. Lze také z natě „shrnout“ listy s květy a poupaty. Nať se váže do svazků a suší ve stínu nebo při teplotě do 40 °C.

 

Semínka pelyňku pravého a jiných bylinek

 

Účinné látky a užití

Rostlina obsahuje silice, hořčiny absintin a anabsintin a látku thujon, zodpovědnou za neuroaktivní/neurotoxické účinky pelyňku. Lidové léčitelství pelyněk pravý využívá při potížích trávicího traktu – žaludečních, žlučníkových i střevních. Je pomocní - kem při nechutenství, poruchách trávení, nadýmání, průj - mech, křečích, pálení žáhy, ale i při nemocech jater. Pelyněk bývá součástí bylinných směsí určených ke zlepše - ní trávicích funkcí, činnosti jater a při žaludeční nevolnosti. Pro své silné účinky, ale i extrémní hořkost se užívá v malých dávkách a většinou se nepoužívá samotný, ale např. s mátou, jalovcem, ostropestřcem, šalvějí, heřmánkem, rozmarýnem, benediktem, majoránkou a dalšími bylinkami. Sušené mladé listy lze v malé míře použít jako koření. Účinné látky v pe - lyňku zvyšují produkci žaludečních šťáv (včetně trávicích en - zymů), proto se pelyňkem koření hlavně tučná masitá jídla. Pelyněk je také významné antiparazitikum a anthelmintikum (látka působící proti parazitickým červům), na což odkazu - je anglický lidový název worm wood (červí dřevo). Sloužil k vypuzování parazitických červů, například škrkavek, a kly - stýr z něj hubil tasemnice. Své protiparazitické využití našel i v lidovém zvěrolékařství. Rostlina má rovněž repelentní účinky, jako vykuřovadlo odpudí hmyz a kvetoucí větvička v šatníku zase moly. Své nejslavnější využití našel pelyněk při přípravě absintu, ale i vermutu a dalších aperitivů a hořkých žaludečních likérů.

Zajímavost

Pelyňku jsou odpradávna připisovány afrodiziakální účin - ky a ve starověku údajně stačila k noci plné vášně větvička pelyňku pod polštářem. Nápoj z pelyňku byl považován za nápoj odvahy a byl podáván vítězům. Už ve 12. století jej sva - tá Hildegarda nazvala vermutem (ze staroněmeckého wehr a muth – válečná odvaha).

Pozor!

Léčebně se pelyněk užívá v malých dávkách a nikdy ne dlou - hodobě. Nesmí jej užívat těhotné a kojící ženy.

Previous
Previous

Ostropestřec mariánský

Next
Next

Pcháč bělohlavý