Bolehlav plamatý
Conium maculatum
Výsev: Březen – duben
Sklizeň: Nesklízí se. dozrání: srpen — září
Lidově: blakota, bolehlav kropenatý, bolehlav skvrnitý, bolehlav větší, gyr, kozí petržel, matonoha, mátožník, motožník, mrkvoun, myší kmín, rozpuk, srní veška, svimboška, sviní veška, sviňská veš, štěklec, všivák, všivec
Popis a výskyt
Prudce jedovatá jednoletá až dvouletá bylina náleží k miříkovitým (Apiaceae) – stejné čeledi jako mnoho aromatických rostlin běžně užívaných coby zelenina a koření – mrkev, petržel, kmín, koriandr, kerblík, kopr a další. Až 2,5 m vysoký bolehlav má bohatě větvenou, rýhovanou a dutou lodyhu s načervenalými skvrnami v její spodní části, dvakrát až pětkrát zpeřené listy a bílé květy uspořádané v okolících, složených ze 7 až 20 okolíčků, kvetoucí od května do srpna. Plodem jsou dvounažky. Celá rostlina páchne po myšině. Bolehlav roste v Evropě, Asii, Africe a zavlečen byl i do Ameriky a na Nový Zéland. Narazíme na něj na vlhkých místech v teplejších oblastech nižší nadmořské výšky – obecně na půdách bohatých na dusík, proto roste i na hnojištích nebo kompostech.
Sběr a úprava
Žádná část rostliny se nesbírá! Nejjedovatější jsou plody, obzvlášť nezralé, snadno zaměnitelné za anýz, které obsahují až 2 % toxického alkaloidu koniinu. K jeho vstřebávání může docházet i pokožkou a vdechováním, proto je i pouhá manipulace nebo déle trvající čichání k rostlině nebezpečné.
Semínka léčivých a kuchyňských bylinek
Účinné látky a užití
Již staří Řekové a Arabové používali bolehlav k léčbě nádorů, otoků a zánětů kloubů. Ve středověku byl aplikován při řadě různorodých neduhů, zřejmě systémem „co tě nezabije, to tě posílí“. Lidové léčitelství jej využívalo obdobně jako antičtí lékaři: nať a listy čerstvé rostliny jako obklady na otoky žláz, z plodů se připravovaly masti a tinktury na dnu, artritidu, syfilis a křeče. Byl považován za sedativum, analgetikum a spasmolytikum. Vzhledem k nebezpečí se od jeho léčebné aplikace upustilo. Otrava bolehlavem se projevuje závratěmi, zvracením, sliněním, bezvládnými končetinami, obtížnou artikulací i polykáním a odtud zřejmě pochází jeho botanický název conium – z řeckého „kona“ (točit se kolem), nebo ještě prozaičtěji z řeckého „koné“ (smrt). Následuje ochrnutí těla a smrt nastává udušením za plného vědomí. Bolehlav obsahuje alkaloidy koniin, n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin, konicein, dále silice a glykosid diosmin. Sušením se jeho toxicita zmírňuje.
Zajímavost
Bolehlav byl odedávna spojován s černou magií, o čemž svědčí i jeho přezdívky – „pekelná“ či „satanova bylina“. Skvrny na lodyze bývají ztotožňovány s Kainovým znamením, jež se objevilo na jeho čele poté, co zavraždil svého bratra Ábela.
Pozor!
Bolehlav je prudce jedovatý! Pozor na záměnu s jedlými zástupci čeledi miříkovitých – planou petrželí, fenyklem, pastinákem, bedrníkem anýzem, kmínem či mrkví.
