Bodlák obecný
Carduus acanthoides
Výsev: Duben
Sklizeň: Červen – říjen
Popis a výskyt
Dvouletá bylina dosahuje výšky okolo jednoho metru, výjimečně až 2 metry, a v prvním roce vytváří pouze přízemní růžici. Celá rostlina je pýřitá a zdobí ji až pětimilimetrové ostny. Přímá lodyha je v horní části větvená, listy jsou podlouhle kopinaté. Květ tvoří červené, červenofialové nebo fialové, vzácně i bělavé, úbory a plodem je svrasklá ochmýřená nažka. Bodlák je doma v jižní a střední Evropě a Asii a byl zavlečen také do obou Amerik, do Austrálie a na Nový Zéland. V nepůvodních destinacích je invazivním druhem. I u nás je to neoblíbený plevel pastvin, pasek a luk. Narazíme na něj také u cest, plotů, na mezích i rumištích. Má rád teplejší stanoviště a sušší písčitohlinitou půdu.
Sběr a úprava
Sbírá se celá nať na počátku kvetení v červnu a červenci. Poté se v ochranných rukavicích odstraní tvrdé části lodyhy buď tak, že se listy a květ zdrhnou nebo se odřežou. Měkké vrcholky lodyh se mohou ponechat v droze. V první roce lze sbírat přízemní listy. Podává se formou odvaru.
Semínka léčivých
a kuchyňských bylinek
Účinné látky a užití
U nás se bodlák coby léčivka příliš nepoužívá, rostlina ani nebyla podrobena detailnějším vědeckým studiím. Má své místo v tradiční medicíně Tibetu a bývá léčivem spojeným s krvácivými procesy uvnitř těla. Užívá se při zvracení krve, příměsi krve v moči a při silném menstruačním krvácení. Nať je zdrojem minerálních látek, a to hlavně draslíku. Bodlák má protiprůjmové a protikřečové působení. V lidovém léčitelství se užívá při močových kaméncích, bolestech břicha, při žlučníkových a ledvinových kolikách, při nachlazení a průduškových onemocněních. Zevně se obklady z listů přikládají na nehojící se rány, ekzémy a lupénku. Dle některých zdrojů má kořen bodláku obecného a jeho příbuzného bodláku kadeřavého (C. crispus) analgetické účinky.
Zajímavost
Bodlák byl v minulosti oblíbenou ochrannou pomůckou, lidé věřili, že jeho pichlavost a ostnité vzezření chrání před démony a čarodějnicemi. Vykuřovaly se jím obydlí proti zlým duchům a čarodějnictví a koupaly se v něm děti, aby byly chráněny nebo vyléčeny z úleku, uhranutí a uřknutí. Lidé měli za to, že nošení části rostliny u sebe zvyšovalo jejich sílu, včetně mužské potence a zahánělo melancholii. Pěstování bodláku okolo příbytků prý odpuzovalo zloděje. Lidé bodláky věšeli do stodol, stájí a chlévů, aby bránili dobytek i úrodu před černou magií. Bylina byla také oblíbená v čarodějnictví a magii a nalezneme ji na mnohých zobrazeních čarodějnic z počátku novověku. Odvar z kořene sloužil jako lék na úkladné otravy. Bodlák je symbolem uražené cti, ale i symbolem něčeho neblahého a negativního, také býval symbolem lenosti a úpadku. V Anglii se z nejsilnějších lodyh dělaly hole a bodlák je občas chybně považován za symbol Skotska. Ve skutečnosti vedle borovice a vřesu je třetím rostlinným emblémem Skotska ostropes trubil (Onopordum acanthium).
