Zatímco Francouzi svůj chléb fougasse tvarují tak dotenka, že skoro jedí jen voňavý vzduch, Italové si do pečiva focaccia klidně přidají brambory a vejce, aby bylo těsto vláčné, nadýchané a zároveň pořádně zasytilo. Kousek si odlomí, namočí do olivového oleje... Italové prostě umí žít! Tuhle dobrotu díky spoustě bylinkám uvnitř budete chtít jíst i samotnou – skvěle se hodí třeba jako lehká velikonoční nádivka.

Na jaře se vždy nemůžu dočkat prvních zelených lístků čehokoliv, čím by se dal už konečně osvěžit nekonečně dlouhý zimní jídelníček. První řeřichové lístky, mladá pampeliška, rukola ze skleníku, listy lichořeřišnice nebo čerstvoučký chřest vytvoří pestrý salát a dodají vám žádoucí vitaminy a minerály.

Kapary mám moc ráda. K jejich báječné chuti jsem se tedy musela „projíst“, ale kdyby se daly pěstovat i u nás, nejen ve Francii, určitě bych je měla na zahradě.

Tak už to kvete a voní a krásně zdobí zahrady i polní cesty. O čem že to mluvím? No jasně, o krásných fialově modrých květech šeříku. Každý rok si je trhám do vázy a potom si k nim přivoním pokaždé, když jdu kolem. Dlouho jsem ale netušila, že se ty jeho překrásné květy dají i jíst, a dokonce obsahují nejrůznější zdraví prospěšné látky. Tak jsem si je místo do vázy dala do nejrůznějších mlsů a můžu vám říct, že se to doma setkalo s mnohem větším nadšením…

Při mém povolání se musím líčit. Hodně líčit. A odličovat. Často odličovat. Jsem herečka. A tak mám někdy pocit, že už je má kůže na obličeji jak struhadlo v jednom ohni. To asi neexistuje, ale mám prostě takový pocit. Pak potřebuju relax. A med uklidní nejen mou duši (je totiž skvělý na nervy), ale i pleť. Včelí produkty jsou pro ní vůbec dobré všechny. 

Už žádné lupy, jen krásné vlasy.

Dříve ho ženy pily zkvašené, aby lépe otěhotněly. To jsem vyzkoušet nestihla, ale i tak si tohle březové víno občas dám...