Saturejka zahradní
Satureja hortensis L.
Výsev: Předpěstujeme od března do dubna. Sazeničky přesuneme ven v květnu. Na záhon vyséváme od dubna do května.
Sklizeň: Červenec, srpen a září
Lidově: čibr, čůbr, pepř oslí, hysop planý, pepřovník, santoryjka, saturej, ščuřík
Popis a výskyt
Jednoletá bylina až 30 cm vysoká, žláznatě pýřitá, s lodyhou keřovitě rozvětvenou. Kořen je dřevnatý. Listy zhruba 3 cm dlouhé, řapíkaté. Ve volné přírodě u nás neroste, pěstuje se jen v zahradách. Blízká příbuzná saturejka horská je trvalkou. Byť vydrží mráz, je třeba ji zimu v našich podmínkách uklízet či zakrývat, je teplomilná.
Sběr a úprava
Saturejku lze snadno pěstovat na zahrádce nebo i v truhlíku v bytě za oknem, jde o relativně nenáročnou bylinu. Nejlépe se jí daří v slunném a teplém prostředí, proto je ideální vysazovat ji v průběhu jara, abyste ji mohli v době květu, tj. cca od července do září, sklízet. Pro okamžitou spotřebu můžeme kdykoliv po dosažení rozumné velikosti odstřihnout kousek natě. Na sušení nať sbíráme v době květu. Suší se ve stínu na dostatečně provzdušněném místě, ideálně naskládaná v jedné vrstvě nebo zavěšená do menších svazků. Z usušené saturejky se používají buď odtrhnuté lístky a květy nebo celé snítky.
Semínka saturejky zahradní a dalších bylinek
Účinné látky a užití
Saturejka je perfektním kořením. Pomáhá dochutit omáčky i masa. Vedle toho je také léčivkou. Obsahuje silice, třísloviny a vitamin C. Upravuje nadýmání a zabraňuje tvorbě plynů. Povzbuzuje chuť k jídlu a čaj ulevuje žaludku. Slouží jako náhražka pepře, nedráždí sliznici. Působí protizánětlivě. Napomáhá odkašlávání díky přítomnosti silice. V neposlední řadě pak pomáhá při léčbě vysokého tlaku a u diabetiků se doporučuje k tišení žízně. Zevně ji lze užívat k hojení ran. Dříve se v lidovém léčitelství také doporučovala nosit ve váčku na krku, protože má prý schopnost posilovat mysl.
Zajímavost
Někdy je též nazývána rostlinou lásky, má i afrodiziakální účinky. Řekové ji zasvětili bohu Dionýsovi a Římané Bakchovi. Tedy bohu vína a volných mravů. Ve středověku ji zakazovali pěstovat v klášterních zahradách, neboť prý vyvolává hříšné myšlenky.
