Mochna nátržník, kouzelník proti zánětům

Pokud si vybavíte letní cestu lužním lesem nebo mokrou loukou a vzpomenete si na jednoduché žluté kytičky, které v zeleném podkladu lesa výrazně září, vězte, že to může být právě léčivá bylinka mochna nátržník. Má svíravé a antibiotické účinky, nepostradatelná je hlavně v péči o ústa.

Bylina je rozšířená po celé střední Evropě a najdeme ji i v severní Asii. Podle lidového názvu této bylinky ji budete umět dobře identifikovat. Dříve se jí říkalo „koření pětilístkové“, což odkazovalo na její střapaté listy s pěti částmi. Díky jejím krásně žlutým květům se neschová na pastvinách ani na stráních, v řidším lese nebo ve vlhkém rašeliništi. Všude tam je doma a roste jako z vody.

Lodyhy bylinky vyrůstají ze silného hlízovitého kořene. Jen co se stonek prodere pár centimetrů nad zem, začnou přímo na něm vyrůstat pro bylinu tolik charakteristické listy tvořené pěti podlouhlými zubatými lístky. S postupným růstem se začne stonek větvit a pokračovat dál v růstu. Na vrcholku byliny vyrůstají kromě listů také květy. Tento druh léčivky rozpoznáme od dalších bylin ze stejného rodu podle toho, že má její sytě žlutý květ pouze čtyři okvětní lístky. Květy můžeme na rostlině pozorovat od května do září.

Účinky

V Evropě je bylina dobře známá již po více než 2 400 let. Prášek z kořene byliny se dříve využíval například za války pro zastavení krvácení z řezných a střelných ran. Také léčil průjem nebo jím lidé vyháněli z těla jed. Ostatně to, že má bylinka moc lidem ulevit od obtíží, také dokazuje název jedné z hlavních léčivých složek: tormentol. Jeho jméno bylo odvozeno buď z latinského výrazu tormentum (bolest nebo také muka), nebo tormina (svírání v břiše, kolika). Tak či onak, tormentol obsažený v mochně nátržníku od těchto obtíží lidem pomáhá po tisíciletí.

Hlavními účinnými látkami, které rostlina obsahuje, jsou třísloviny. Tyto látky bývají hojně využívány pro jejich svíravé účinky. Kromě toho se mochna nátržník využívá také pro své antibiotické účinky. Dokáže velmi dobře stahovat rány a zabraňovat tvorbě zánětu. Proto se odvar ze sušeného kořene využívá jak vnitřně, tak zevně. Zevně lze bylinu využít formou obkladů pro léčbu vředů či omrzlin. Vnitřně působí bylina proti průjmům a dalším žaludečním a střevním obtížím. Na Šumavě se z oddenku tradičně připravuje žaludeční likér.

Kloktáním odvaru velmi účinně léčíme živé rány po vytrženém zubu. Odvar působí jak proti množení bakterií, tak proti zánětu. Kloktání tedy pomůže bojovat například s angínou. Dříve se kloktání nátržníku doporučovalo, pokud dásně ztrácely pevnost a také při uvolňování zubů. 

Sběr a zpracování

Na jaře či na podzim stojí za to pečlivě a opatrně vykopat kořen byliny. Ten je potřeba po sběru dobře omýt, osušit, nakrájet na menší kusy a nechat usušit. Dokonale uschlý kořen skladujeme v dobře uzavřené nádobě. Aby kořen neztratil své léčivé účinky, rozmělníme ho až těsně před použitím. Nejčastěji z něj připravujeme odvar. Na 1/4 litru vody použijeme 2 čajové lžičky a vše krátce povaříme. Samozřejmě jako u všech bylin je i u mochny nátržníku při vnitřním použití potřeba hlídat, abychom nepřekročili dávkování, které je pro organismus léčivé, přehnané množství může organismu ublížit.

Odvar následně popíjíme, pokud jím chceme léčit žaludeční nebo střevní obtíže. Využít se dá také při silné menstruaci. Velmi účinné je odvar kloktat pro urychlení hojení ran a léčbě zánětů v ústní dutině. Z kořene je možné vyrobit tinkturu, kterou poté kloktáme nebo jí potíráme nemocné dásně. V takovém případě zalijeme asi 50 g kořene alkoholem (lihem či slivovicí) a necháme v uzavřené nádobce alespoň 2 týdny stát.