Hřebíček, král pečení a pomocník při bolesti zubů

Koření, které má nezaměnitelnou vůni a chuť, je neodmyslitelnou součástí perníkového koření, dáváme ho do ovocných kompotů i svařeného vína. Hřebíček však skrývá i další tajemství, především ta léčivá. Pomůže vám s bolestí zubů i se zánětem dásní a podpoří dobré trávení.

Vůně hřebíčku se táhne k našemu nosu historií již více než 2 000 let. Již za dob Ježíše Krista jej zkoumal tehdejší filozof Plinius, autor významné přírodovědecké encyklopedie, který ocenil jeho opojnou vůni. Od té doby ho ve svých dílech pravidelně zmiňují velikáni historie. Od 16. století je dostupnou a velmi ceněnou komoditou evropských trhů, na které ji dováží arabští obchodníci. Právě tehdy dostal hřebíček název podle tvaru nápadně podobnému hřebíkům.

Hřebíčkovci kořennému se daří na pobřeží tropického pásu, například v Indonésii, Malajsii, na Srí Lance, v Thajsku, Hondurasu, Karibiku nebo na Madagaskaru, kde osídluje hluboké deštné lesy. Nejkvalitnější poupata lze získat ze stromů, které rostou v oblasti, kde nekolísá teplota – obvykle tedy právě na ostrovech, jejichž klima klidní oceán. Za účelem produkce koření se hřebíčkovec obvykle pěstuje na plantážích, kde bývá upravena jeho koruna pro lepší manipulaci při sklizni.

Účinky

Lidé si hřebíčku cení především pro jeho výraznou štiplavou chuť a aroma, také funguje jako konzervant potravin. V minulosti však velkou roli sehrál v léčitelství. Nemocným morem vkládali lékaři hřebíček do úst, aby jim pomáhal s jejich utrpením. Zároveň se vědělo, že má moc zmírňovat bolest zubů. Známá středověká bylinkářka Hildegarda doporučovala rozkousat třikrát denně tři hřebíčky, aby se pročistila ústa a podpořilo trávení a prokrvení těla.

Tinkturu z hřebíčku je možné využít vnitřně na podporu jater, zlepšení trávení a zažívání celkově. Podobně jako vonné byliny i hřebíček obsahuje mnoho léčivých silic. Tyto silice působí proti zánětům a plísním, dezinfikují ústní dutinu a pomáhají od bolesti nervů, zubů i hlavy. Hřebíček neodmyslitelně patří k péči o ústní dutinu, proto bývá jednou z hlavních složek léčivých zubních past a ústních vod.

Žvýkání hřebíčku působí buď preventivně proti vzniku zánětů v ústech nebo umí zahnat počáteční zánět zubů, dásní i krku. Ústa dezinfikuje. Kromě toho se při žvýkání silice dostanou také do našeho trávicího traktu, kde pomohou s plynatostí nebo křečemi.

Hřebíček je rozhodně první pomoc, na kterou bychom měli myslet při vznikajících potížích se zuby. Kromě léčivé moci má totiž schopnost zmírňovat bolest. Pokud je třeba, můžeme kloktat nálev připravený z hřebíčku nebo si k tomuto účelu vyrobit domácí tinkturu. Kvalitní kusy hřebíčku je potřeba namočit do čistého alkoholu a nechat několik týdnů louhovat. Tinkturu je poté možné naředit a kloktat nebo s ní potírat dásně a léčit afty.

Díky výrazné vůni umí hřebíček odpuzovat otravný hmyz, proto se ho nebojte vyzkoušet v létě proti komárům a klíšťatům jako repelent. Stačí ho nastříkat na kůži a rozetřít.

Sběr a zpracování

Hřebíčkovec kořenný, jehož plody nazýváme hřebíčkem, dorůstá do košatého, až 15 metrů vysokého stromu s útlým kmenem. Strom pokrývají lesklé špičaté listy, které se podobají bobkovým listům. Rostlina tvoří jemné květy. Ke sklizni však dochází ještě předtím, než se kvítka na poupatech rozvinou. Jen co se poupata, která již pojala tvar známého koření, začnou vybarvovat ze zelené do červené barvy, přichází čas ruční sklizně. Hřebíčky je potřeba asi týden sušit na slunci, aby získaly svou charakteristickou barvu, vůni a chuť.