Domovinou papriky je Střední a Jižní Amerika, kde ji od nepaměti domorodí obyvatelé používali jako přísadu do jídel, často v podobě rozemletého prášku jako koření. Prapůvodně nejspíš pálily všechny papriky. Indiáni domestikovali prastaré odrůdy již 7 000 let př. n. l. Do Evropy se mohla paprika dostat dvěma cestami, dodnes však není zcela jasné, jak to skutečně bylo. Zmatení pramení z informací, které můžeme najít v dobových spisech. Víme totiž, že se na území Uher a jižní Moravy pěstovala paprika již v roce 1587 poměrně běžně, stejně tak v Bulharsku. Kryštof Kolumbus však dorazil z objevné cesty amerického kontinentu až na sklonku 15. století, a tak by k usazení rostliny na zdejších polích muselo stačit necelé jedno století. Druhou možností je, že se rostlina rozšířila do Evropy přes Hedvábnou stezku, která vedla z Indie přes arabské přístavy na pobřeží Středozemního moře do evropského vnitrozemí. Této hypotéze odpovídají nálezy, které dokazují, že rostlina rostla v Indii planě. Paprice se také říkávalo španělský, turecký nebo uherský pepř, neboť se z těchto zemí rozšířila do střední Evropy. I na americkém kontinentu se paprika rozšířila do všech koutů až v posledních několika staletích.

Kuchaři po celém světě se dnes bez papriky prakticky neobejdou. Ať už nahlédneme do evropské, asijské, nebo třeba africké kuchyně, ve většině z nich zaručeně papriku najdeme, byť třeba jen ve formě koření. Také u nás je neodmyslitelnou pochoutkou studené i teplé kuchyně, zejména nesmí chybět při letním grilování a přípravě tolik oblíbeného leča. Lahodný kořenicí prášek bývá pálivý z chilli papriček a sladký z kapií. Opomenout ale nesmíme ani mexickou kuchyni, která dala celosvětovou slávu jalapeños, zeleným nebo červeným malým kulatým papričkám pálivé chuti. Ať už sladké, nebo pálivé, papriky jsou zdraví prospěšné, v kuchyni nenahraditelné. Bulharská kuchyně je proslulá svými pomazánkami (ajvar a lutenice), maďarská paprikovým gulášem a španělská praženými papričkami. V Bulharsku se papriky pečou naplněné masem, stejně tak v Řecku, kde tato zelenina obohacuje i tradiční tamní salát. Čerstvé papriky není vhodné skladovat v lednici, chladem totiž ztrácí chuť. Proto je dobré je uchovat třeba na kuchyňské lince nebo u okna, kde proudí vzduch. 

Aztécké děti musely za trest vdechovat kouř z paprikového prášku pražícího se na ohni. 

Název Capsicum vytvořil v roce 1700 francouzský botanik Joseph Pitton de Tournefort. Inspiroval buď latinským slovem capsa (krabice), protože je paprika dutá, nebo řeckým kapto (kousat) na základě pálivého účinku pepře na lidský jazyk. Od slova pepř a jeho účinků se odvíjí i naše pojmenování paprika. Původně jí jazykozpytci přisoudili názvy pepřika a peprnec, ujala se však pouze slovenská podoba slova paprika. 

Paprika je nejprodávanější koření světa.

Papriky obsahují až pětkrát více vitaminu C než citrusové plody, záleží ovšem na odrůdě. Patří mezi zeleninu s jeho nejvyšším obsahem. Najdeme v nich také vitaminy skupiny B a E či provitamin A, jsou bohatým zdrojem draslíku, hořčíku a fosforu, zinku, železa a jódu. Kapie vynikají obsahem antioxidantů a vitaminu C, v porovnání se zelenými kapiemi mají červené plody více vitaminů a živin stejně jako karotenu. Dužina paprik má však celkem silnou slupku, která může u některých jedinců způsobit pocit nadýmání. Je totiž za syrova hůře stravitelná. 

Chilli papričky jsou doslova pokladnicí zdraví, účinkují širokospektrálně. V ájurvédě, indické nauce o životě, hraje chilli paprička důležitou roli. Kapsaicin v ní obsažený urychluje metabolismus, proto se chilli doporučuje při dietách (dokonce zahání hlad), je skvělým antioxidantem, zlepšuje krevní oběh, podporuje trávení, působí proti diabetu, je antibakteriální, podporuje peristaltiku střev a hubí nebezpečné průjmové bakterie ve střevech. Chilli paprička má zahřívací účinky, proto ji můžete využívat pro obklady, najdeme ji v krémech na masáže nebo třeba v potravinových doplňcích. V kuchyni je vynikající ve spojení s kurkumou, kdy dohromady posilují organismus, účinně bojují proti virům, nachlazení a mnohým dalším neduhům.

Zabránit napadení škůdci můžete maximálně prevencí. Pravidelně obracejte listy, pokud je některý napaden, ihned ho odstraňte. Papriky jsou nejčastěji napadány mšicemi, sviluškami a molicemi, z chorob se setkáváme s deformacemi plodů, virem mozaiky, bradavicemi a také hnilobou kořenů či kořenového krčku. Z houbových chorob si pak musíme dát pozor na bílou či šedou hnilobu, která bývá na místech po odstranění plodů, a to zejména tehdy, když plody nešetrně odlupujeme.