Jak na pěstování kořenové zeleniny?
Kdo chce sklízet pěkně rostlé kořeny a bulvy, máme pro něj pár základních pravidel pěstování kořenové zeleniny. Pusťme se společně do toho, ať se můžeme těšit na bohatou úrodu. Rýč do ruky a jdeme na to!
Mezi kořenovou zeleninu řadíme například mrkev, petržel, pastinák, tuřín, celer, řepu, ředkev, ředkvičku a vodnici. Jak si vypěstovat zdravé ředkvičky najdete v našem dřívějším článku zde, jak na pěstování celerů se dozvíte tady. A jak na ostatní dlouhonožce a buclatonožce si povíme v tomto článku. Víte, čím kořenovou zeleninu na záhonku rozzlobíme, a čím ji naopak potěšíme?
V jaké půdě se jí nejlépe roste?
Kořenová zelenina potřebuje slunné místo a přímo si libuje v opravdu velmi kypré hlinité až hlinitopísčité půdě. Jen díky lehkosti a vzdušnosti této půdy jí může narůst silný a dlouhý kořen, v případě řepy a vodnice pěkná bulva. Těžké jílovité půdy kořenové zelenině nesvědčí. Taková zemina nemá dostatek vzduchu, příliš drží vlhkost, a tak by mohly části rostlinek ukryté v půdě uhnívat. Jedinou výjimkou je tuřín, tomu mokřejší půdy, které můžou být i těžší, vyhovují. V zemi by neměly být kameny, aby nožky kořenové zeleniny nenarážely na překážky – kořeny by pak nerostly rovně a mohly by se větvit.
Pokud nemáme dostatečně lehkou půdu, nesmíme od zeleniny, která má tvořit dlouhé podzemní kořeny, čekat velké zázraky. Budeme pravděpodobně sklízet tak trochu zakrslíky. Ale i tak není proč se vzdávat mrkviček, petrželí nebo pastináku! Můžeme totiž zkusit pěstování v tzv. hrůbkách, ve kterých si i těžší půda zachová částečnou kyprost. Hrůbky vytvoříme navršením zeminy do výšky aspoň 15–30 cm a do šířky 50–60 cm, dlouhý může být dle našich potřeb a možností. Vznikne nám takový dlouhý „hrbol“, který by měl být svrchu plochý. Navrch hrůbku vysejeme 2 řádky kořenové zeleniny, která si v hrůbkách dokáže vytvořit krásně silné a rovné kořeny.
Zelenina nenáročná na živiny
Kořenovou zeleninu nesmíme vysévat do čerstvě pohnojeného záhonu a ani ji nehnojíme během růstu. Kořeny pak praskají nebo vytvářejí spoustu menších kořínků, na kterých bychom si příliš nepochutnali. A protože je kořenová zelenina zeleninou 2. tratě, nejlépe uděláme, budeme-li ji vysévat na záhon, který jsme 1–2 roky předtím pohnojili a pěstovali na něm plodiny 1. tratě (jako jsou rajčata, dýně nebo košťáloviny). Půda by také měla obsahovat dostatek organické hmoty, kterou zajistíme organickým hnojením (za použití kompostu či různých druhů hnoje). Díky tomu je půda kyprá a dobře drží vlhkost i vzduch.
Nezapomeňme kořenovou zeleninu vysévat vždy na jiné místo, protože na tom samém už neporoste tak dobře. Svým růstem vyčerpá živiny, které potřebuje, a pro další plodiny ze stejné skupiny zeleniny tam už živin nezůstane tolik, abychom se mohli radovat ze sklizně.
Sejeme a jednotíme
Až na celer se veškerá kořenová zelenina vysévá přímo na záhonek, není potřeba ji předpěstovat – přesazování by její kořínky ani nezvládly. Celer se předpěstovává již v únoru a březnu, protože má dlouhou vegetační dobu. Jakmile rostlinky vykouknou ze substrátu a naroste jim 3–5 lístků, musíme je přepíchat do vlastních kelímků. Rostliny tak zesilní. Ven je můžeme vysadit až po zmrzlých mužích.
Dbejme na to, abychom při výsevu mrkve, petržele, pastináku, tuřínu, řep i vodnice dodržovali doporučený spon. Má to své důvody – v příliš hustém porostu (malém spou) kořeny a bulvy nenarostou valných rozměrů, navíc by vzniklo přímo ideální místo pro množení různých chorob. Rostlinky si v těsné blízkosti velmi snadno předávají nemoci. O škůdcích ani nemluvě! Takovou hostinu nemohou tihle škodíci minout ani omylem.
Jak ale ta malinká semínka vysít tak, aby nebyla příliš blízko u sebe? Za vyzkoušení stojí prostý trik našich babiček – smíchání osiva s pískem. Díky tomu budeme semínka vysévat mnohem řidčeji, protože tu nám z ruky vypadne semínko, tu zas zrnka písku. Stejně se nám ale pravděpodobně nepovede dodržet předepsaný spon. Nevadí. Až malé rostlinky vzejdou, začneme s jednocením, tedy vytrháváním slabších jedinců. Tak docílíme i doporučeného sponu, ve kterém rostlinky budou jenom vzkvétat.
S některými druhy kořenové zeleniny (pastinák, petržel, pozdní mrkve) musíme být trpěliví, protože jejich klíčení není zrovna nejrychlejší. Abychom nezapomněli, kam jsme semínka na záhoně vyseli, je dobré si řádek označit, třeba klacíkem zapíchnutým do země. Nebo můžeme vedle kořenové zeleniny vysít řádky rychle rostoucí zeleniny, kterým se říká „značkovací plodiny“ – řadí se mezi ně saláty, ředkvičky či špenát. To jsou kouzla, co?
Jak si kořenovou zeleninu hýčkat?
Pokud pěstujeme kořenovou zeleninu, je třeba znát i její žíznivost, tedy potřebu zálivky. Rostliny, které vytváří dlouhé podzemní kořeny (mrkev, pastinák, petržel), není třeba příliš zalévat. V době, kdy rostlina klíčí, je třeba pravidelná zálivka, aby malinký klíček nezaschl. Když už jsou ale rostlinky větší, je lepší zálivku zmírnit, ve stále vlhké půdě totiž mohou kořeny hnít. Naopak kořenová zelenina, která vytváří bulvy (řepa, ředkev, ředkvička, vodnice, tuřín), potřebuje pravidelnou vydatnou zálivku po celou dobu svého vývoje, aby se z malých bulviček mohly stát pořádné bulvy a byly pěkně šťavnaté.
Velmi důležité je půdu kolem kořenové zeleniny průběžně okopávat a kypřit, aby se do ní dostal vzduch, voda mohla protéct a kořeny se necítily v zemi příliš stísněně. Působí to na rostlinky přímo blahodárně! Důležité je také poctivé vytrhávání plevele, protože kořenová zelenina nemá většinou bohatou listovou korunu a není příliš vysoká. Díky tomu se bujnému plevelu v její blízkosti velmi daří, může ji časem i zadusit a obrat ji o tolik potřebné sluneční paprsky.
Proradní škůdci!
Na kořenové zelenině si rád smlsne kdejaký prevít. Nejlepší prevencí je zdravá půda, správně velký spon rostlinek a přiměřená zálivka. Čím bude rostlinka silnější a vitálnější, tím se bude snáze bránit broučkům, kteří by se do ní chtěli zakousnout.
Nejčastějšími škůdci kořenové zeleniny jsou pochmurnatka mrkvová a drátovec, kteří napadají kořeny a vytváří v nich nevábné cestičky. Takto napadená zelenina se hodí leda do kompostu. Dřepčík si zase rád pochutnává na listech, ve kterých vykousává kolečka. Takto napadené plodiny sice můžeme jíst, protože kořeny a bulvy jsou před tímto hopsavým broučkem schované, rostlinka ale přichází o své listy a pomalu chřadne.
Proti škůdcům všeobecně zabírají různé voňavé bylinky jako třeba levandule, pažitka, kopr či saturejka. Tyto byliny je dobré sázet mezi řádky kořenové zeleniny. Také česnek některým škůdcům nevoní a jdou od něj raději pryč.
Nejúčinnější však bývá zeleninu pěstovat pod bezpečným hávem z netkané textilie. Sice to není nejvzhlednější řešení, škůdce ale bezpečně zastaví. Jen je potřeba naše budoucí výpěstky přikrýt včas, nejlépe hned po výsevu, a nedat těmto žroutům příležitost k napadení rostliny. Netkanka navíc vytváří pro vzcházející semínka perfektní mikroklima, ve kterém je radost klíčit a růst.
Říše semínek kořenové zeleniny
Tu najdete u nás!