Můj první podcast: próza ze Zábavného kalendáře
Některé věci člověk často odmítá. Hledá důvody, proč nejdou vymyslet, vyrobit, uvařit… Odmítá poklonu, pochvalu, kritiku i radu. A přitom v koutku duše ví, že by ho TO bavilo. A nejen to. Že je pro TO tou pravou osobou a že možná naplní prosby a očekávání těch, kteří ho mají rádi. To jsem celá já! A pak se to najednou stane. Jednoho dne, zničehonic, začne tvořit... Tvoří bez výmluv a se zdravým sebevědomím. Třeba i v polních podmínkách.
Takový je i příběh mého prvního podcastu. A doufám, že ne posledního. Dlouho jsem se vlastním audionahrávkám bránila. Pozorně jsem nenaslouchala přáním svých přátel, jak rádi mají texty, co píšu, a také jak rádi poslouchají můj hlas. A tak v čase nuceného (ale zřejmě nevyhnutelného a užitečného) zklidnění vznikl tenhle můj příspěvek mluveného slova. Doslova na koleně, ale s o to větším potěšením z výsledku! Moc si přeji, aby udělal (a dělal) radost i vám. Aby zpříjemnil celý den nebo jen těch pár minut během poslechu. Jak píšu v Zábavném kalendáři: „Dobře se bavte!“ a dejte vědět, jestli si mám na chalupě vybavit profi studio.