Kdy se začala zpracovávat blahodárná šťáva z hroznů aneb vznik vinařství
Už před 7 až 10 tisíci lety se na pobřeží Středozemního moře v oblasti dnešního Turecka, Sýrie a Libanonu a u břehů Černého moře v dnešní Gruzii a Arménii zpracovávalo víno, šťáva z hroznů se lisovala, nechávala kvasit a následně pila. Křesťanská víra a archeologické nálezy shodně považují za kolébku vína dnešní Gruzii. Ostatní i výraz víno pochází z gruzínského slova ghvino. Společně s Řeky a Římany osidlovala réva vinná další a další oblasti Evropy a Asie jako kulturní plodina.
Na území České republiky se víno dostalo s Římany, což dokládají nálezy antických mincí i srpovitých nožů připomínajících svým tvarem současné nože vinohradnické. Na Římském kopci pod Pálavou sídlila římská posádka Legio Decima Gemina, Pia Fidelis, která na Pálavě vysadila první vinice.
Pověsti přisuzují vinařské prvenství spíše moravskému knížeti Svatoplukovi, který v roce 875 (nebo 892) obdaroval při příležitosti narození syna přemyslovského knížete Bořivoje sudem moravského vína. Jeho žena Ludmila byla vínem natolik okouzlena, že zatoužila pěstovat révu vinnou i na českém území. První česká vinice vyrostla mezi obcemi Nedomice a Dřísy u Mělníka a víno se zde učil zpracovávat i kníže Václav, pozdější zakladatel Svatováclavské vinice vedle Pražského hradu. Svatý Václav se posléze stal také patronem českých vinařů, zatímco moravští uctívají svatého Urbana (podle papeže, který se ve vinici skryl před svými pronásledovateli), sv. Jana Evangelistu (který vypil pohár otráveného vína a přežil) a sv. Bartoloměje (který bdí nad sklizní hroznů a jejich zpracování ve víno).
Průvodce světem
moravských a českých vín
Víno se pilo především při mši a významných událostech, i proto kníže Václav založil vinici blízko rodového sídla a kaple. O rozšíření vinic se postarali především mniši, kteří vysazovali révu vinou v blízkosti klášterů a víno používali při církevních obřadech. Například v Břevnovském klášteře v Praze pěstovali benediktini révu vinnou od roku 933, v roce 1057 věnoval kníže Spytihněv II. vinice poblíž Litoměřic tamějšímu kapitulnímu kostelu. V roce 1101 získal při svém založení benediktinský klášter v Třebíči několik vinic. To je zároveň i první písemná zmínka o vinicích na Moravě. Další řády postupně osazovaly révou vinnou i další polohy na Moravě a v Čechách a položily tak základ současným vinicím. Sazenice révy vinné pocházely především z Francie a Německa a postupně se prosazoval i stejný způsob péče o vinohrad a zpracování vína. S rozšiřováním vinic docházelo i k jejich scelování a ochraně právem, tzv. horenským právem a viničním řádem.
O rozkvět vinohradnictví se postaral Karel IV., který nechal do českých zemí dovézt vybrané odrůdy révy vinné z Burgundska a Porýní, a vyhlásil královský mandát (1358), kterým nařídil zakládat vinice jen ve vhodných polohách. Současně zřídil perkmistra hor viničních ve více městech a vytvořil trest za způsobení škody na vinici. Zajímavé je, že součástí viničního práva byl i zákaz dovozu zahraničních vín od sv. Havla (16. 10.) do sv. Jiří (24. 4.). V tomto období se smělo v hospodách nalévat jen víno české, resp. moravské. Postupem let se z tohoto nařízení však vyvinulo přesvědčení, že česká vína lze pít jen mladá.
Vinice vznikaly a zvětšovaly se po celé 14. století a tuzemská vína se vyvážela i do zahraničí. K nám naopak směřovala sladká vína z jižní Evropy. Slibně se rozvíjející podnikání přerušily husitské války na začátku 15. století, kdy bylo mnoho vinic i sklepů zničeno. V čase míru však mniši a měšťané své vinice obnovili a na přelomu 15. a 16. století prožívalo tuzemské vinařství svůj vrchol co se produkce, kvality i oblibě v Evropě týče. Král Vladislav II. Jagellonský totiž nařídil jako vůbec první v Evropě kontrolu kvality vína degustací. Z této doby také pocházejí přesné zápisy viničních tratí v katastru (tehdejších gruntovních knihách). Rozloha vinic se nadále zvětšovala, v 16. století obhospodařovali moravští vinaři okolo 20 000 hektarů vinic a čeští 3 500 hektarů (dnes je to přes 17 000 hektarů na Moravě a téměř 650 hektarů v Čechách. Tehdy bylo jen v Praze 700 hektarů vinic).
Přes spoustu peripetií (velký problém znamenala decimace vinic mšičkou révokazem i socialistické hospodářství) se dostáváme až do současnosti. Období po roce 1990 znamená pro české vinařství renesanci. Dnes v Čechách a na Moravě vznikají skvělá vína, která jsou schopna uspět i v mezinárodní konkurenci. Milovníci vína si vybírají podle jakosti vína, odrůdy, viniční tratě i producenta. Každá poloha předává révě vinné charakteristické vlastnosti, které se při pečlivém zpracování ve víně projeví a ve sklence tak můžete ucítit unikátní terroir a fascinující škálu vůní a chutí.