Vodění Jidáše, lidová tradice, která se dostala až na seznam UNESCO

V obci Stradouň každoročně navlečou jednoho kluka do snopů sena, prokoledují s ním celou vesnici a seberou kořist, aby pak Jidáše spálili a rozdělili si, co společně nabrali.

Velikonoce jsou mystický svátek. Přivlastňují si ho křesťané, židé i výrobci čokolád. Jejich datování na první neděli po prvním jarním úplňku prozrazují také astrologický a pohanský základ. Je to znovuzrození jara, a tak je s Velikonocemi spojena spousta divných zvyků.

U nás se třeba šlehají ženy pruty, aby neuschly a byly plodné. A ještě za to dostanete nadílku v podobě vajec. Jeden z vizuálně nejzajímavějších zvyků se dochoval asi v desítce obcí mezi Holicemi a Vysokým Mýtem na Pardubicku. Zvyk je prý starší než 150 let (i když písně, které se při něm zpívají, jsou dochovány ve zpěvnících z 16. století). Asi nejlépe zvyk činní ve vesnici s názvem Stradouň.

Na Bílou sobotu, v osm hodin ráno, se sejde celá vesnice u místního kravína, aby zde do obleku ze snopů sena ustrojila nejstaršího nezletilého chlapce ve vesnici. Na hlavu mu nasadí vysokou čepici z rákosu. Oblek symbolizuje zrádce Jidáše, který udal Ježíše Krista židům. Ti ho pak ukřižovali. Poté si hoši vezmou dřevěný starý vozík, hrkačky ve tvaru vozíků a se strašným rámusem se vydají koledovat po vesnici. Zastavují u každého domu, aby odrecitovali následující báseň:

„Ó, Jidáši nevěrný, cos to učinil,
žes svého mistra Židům prozradil?

Budeš ty se trápiti, ve věčném pekle hořeti,
s Luciferem ďáblem tam přebývati.

My školáci chodíme a jidáše vodíme
a o dárky prosíme.“

Je to tedy taková lidová štvanice na tohoto „židovského zrádce“. Lidé ve vesnici jim otevírají a dávají vejce, sladkosti a peníze. V obci žije asi 170 obyvatel ve 110 domech, takže to celé trvá tak 2 hodiny, než hoši obejdou celou vesnici. Na konci mají vozík plný. Vyberou tak 100 kg čokolády, 3 až 4 tisíce korun a 200 vajec. Poté Jidáše vyvedou na kopec za vesnicí, vyfotí se s ním, svlečou z něj snopy a vše spálí. Kořist si rozdělí. A jde se domů na oběd.

Prý je to zbytek z katolických pašijových her, kdy se honil před kostelem zrzavý hoch, kterého považovali za Jidáše. Nikdo ale přesně neví, proč se tak činí, všichni tak nicméně činí už stovky let. Tento zvyk je dnes zapsán do památek UNESCO. Doporučuji si sem někdy na Bílou sobotu zajet.