Kde se vzala koleda a malovaná vejce

Když dnes přijdou děti z hodování a vysypají na stůl haldu bonbonů, lízátek a čokoládových dobrůtek, jen horko těžko mezi nimi hledáme stopy po tradičně malovaných vejcích. Barvení neboli kraslení však nese v našich krajích důležitý význam a poselství, které bychom i my dnes měli náležitě ocenit. Barvy, ornamenty a způsob darování totiž dokážou říct víc než pouhá slova.

Jak to všechno začalo

Barvená vajíčka patří dnes mezi nejoblíbenější velikonoční dekorace. Dříve měla především praktický význam. Ačkoliv se v období půstu nesměla vajíčka jíst, slepice i tak nesly, a bylo tedy potřeba je co nejdéle uchovati v dobrém stavu. Proto se vejce vařila. A aby se poznala od čerstvých, barvila se načerveno. Odtud se v Čechách a na západní Moravě označuje Velikonoční pondělí „červeným“ a Velikonoce „červenými svátky“. Červená vajíčka jsou památkou na prolitou Ježíšovu krev.  Dále ale červeň symbolizuje taktéž život, sílu a element odpuzující zlo. Spolu s barvou žlutou fungují jako pozitivní barvy. Žluť dále odkazuje ke slunci, obilí, medu a zlatu.

K barvení se původně užívalo barev přírodních. Žlutě se bavilo šafránem, naoranžovo odvarem z cibulových slupek, červeně fryžulkou. Barev zelené, fialové a růžové vůbec nebylo. Časem se ale začaly hledat nové možnosti, jak docílit sytějších a zářivějších barev, kterými by se ornamenty také daly malovat. A tak se počalo barvit anilinkami.

První anilinky dal do rukou novoveských malířek ředitel Josef Klňava a později toho velmi litoval, neboť anilinové barvy úplně vytlačily barvy přírodní. S příchodem těchto barev se výrazně rozšiřuje paleta. Přibývá barvy zelené, fialové, a dokonce i růžové. I tak se však těchto odstínů pro svoji křiklavost lze užívati jen v malých ploškách. My samozřejmě milujeme barvy přírodní, protože víme, že v přírodě je síla, a kdy jindy ji využít lépe než právě na Velikonoce, svátek jara. A hlavně – anilinky se používají na kraslice vyfouklé, téměř mistrovské dílo velikonočních dekorací. My se pojďme podívat, jak to bylo s vajíčky při koledě, kde se přírodních barev vždy hojně užívalo.

Šťastný chasník s platem červených vajec

Obdarování velikonočním vajíčkem není jen tak. Dotýká se totiž hlubokých kmotrovských, příbuzenských, přátelských a především milostných vztahů. Povaha vztahu se odráží nejen v barvě a počtu darovaných vajec, ale také v samotném způsobu darování. O pomlázce posílají děvčata svému hochovi pomlázku v pěkném novém šátku. Hoch jde poté k rodičům své milé, jako by chtěl šátek vrátit, ale nakonec požádá o ruku své milé. Odpověď na milostné otázky se ale ukrývá i v samotném daru – počet vajec musí být vždy sudý, aby se láska nerozešla.

Pomlázka se v každém kraji dává dle krásných místních zvyklostí. Například v Netolicích dostane chlapec od milé uzel (šátek s vejci a koláčem), na Telčsku zase malovanku (20 až 30 malovaných vajec), na Chodsku dokonce celý vaječník červených vajec, mezi nimiž bylo i pár malovaných strak (vejce olepované textilem). O lásce spjaté s kraslicemi hovoří i toto milé říkadlo, které si dívky povídaly během barvení:

Vajíčko malované,
Z lásky darované.

Komu to vajíčko dám,
Toho jistě ráda mám.

Komu to vajíčko daruji,
Toho já upřímně miluji.

Malovanému vejci na ornamenty koukej

Výzdoba kraslic dokáže říct více než tisíc slov. Mládenci se tak v jednoduchých symbolech dozvědí o tom, co dívka cítí a od vztahu požaduje – zkrátka chlapům konečně srozumitelná debata. Dívky kreslí srdce, holoubky nesoucí psaní a ty zdatnější kreslířky i krojované šohaje a děvčice. Občas kresby ozvláštní i láskyplným veršem či žertovným psaním. Mládenci se dívkám za pomlázku odvděčují pozornostmi různého druhu, především na zábavách vyzváním k tanci a sladkou kořalkou.