Krásné Velikonoce všem přeji já i Božena Němcová

Moji milí, překrásné Velikonoce Vám všem! Ať oslavíte tyto nádherné svátky jara dle vašich představ.

Upečte svěží bylinkovou nádivku, pozdravte přes plot souseda ve vedlejší zahradě, přivoňte k rozkvetlým stromům a připijte s rodinou na tu naši kouzelnou matku přírodu. I já to tak udělám. Tak slavme, hodujme, užívejme darů přírody a mějme se rádi. A tady jeden malý příspěvek od Boženy Němcové tak, jak svátky jara popsala ve všemi milované Babičce.

Pochoval se masopust a s ním konec učiněn zimním radovánkám. Babička zpívala u kolovrátku postní písně. Když děti k ní přisedly, povídala jim o životu Pána Krista a první postní neděli oblékala smutkový oděv.

Přešla neděle Černá, Kýchavná, Družebná a pátou neděli Smrtnou, zaradovaly se děti: „Dnes budem vynášet smrt!“ a děvčata dodala: „Dnes je naše koleda!“

Na Květnou neděli ráno běžela Barunka k řece natrhat kočiček, ony vždy již kvetly. „Jak by věděly, že jich na ten den třeba,“ myslilo si děvče. Když šla s babičkou do kostela na hrubou, nesly si jich každá hrst na svěcení.

Na Škaredou středu, když dopředla babička svůj úkol a vynášela kolovrat na půdu, volala Adélka: „Oh je, už jde kolovrat na půdu, babička bude příst na vřetánko!“ – „Až dáli Pánbůh do zimy, pak jej zase sneseme,“ povídala jí babička.

Na Zelený čtvrtek věděly děti, že nebudou snídat nic jiného, než jidášky s medem.

„Barunko, vstávej, slunce hned vyjde!“ budila babička na Velký pátek ráno vnučku, zpolehoučka jí klepala na čelo. „Děti necháme spát, ještě tomu nerozumí, budeme se modlit za ně,“ povídala. Když se byla Barunka na babiččin příkaz v struze umyla, šly na stráň modlit se, „Devět Otčenášů a Zdrávaskův, aby jim Pánbůh popřál po celý rok čistoty těla,“ jak bylo obyčejem.

„My se zítra pustíme do pečení, uchystáno jest vše: dnešní den ať je obětován modlitbě.“ Ale na Bílou sobotu bylo na Starém bělidle od časného jitra jako na pražském mostě. I Barunka měla tolik práce, že zapomněla jedno pro druhé. Ale za to bylo k večeru v stavení všecko všude v pořádku a babička s Barunkou i s matkou šly na vzkříšení. „Vstaltě této chvíle ctný vykupitel! Hallelujah!“

Na Boží hod vzala babička na svěcení s sebou do kostela mazanec, víno a vejce. Když pak to přinesla domů, rozkrájelo se svěcené, každý z domácích dostal od obého po kousku a trochu vína. Drůbež a dobytek dostaly zase od obojího jako na vánoce, aby prý byly domu příchylné a dávaly hojný užitek, povídala babička.

Ale v pondělí byl na  ženské zlý den, byla dynovačka a koleda.

Úryvky pocházejí z knihy Babička autorky Boženy Němcové.