Vřes obecný

Calluna vulgaris

Popis a výskyt

Stálezelený nízký keřík dorůstá 50 cm, je prutovitě větvený a je rozšířen v Evropě, západní Asii a severní Africe, zdomácněl v Severní Americe a na Novém Zélandu, kde se stal invazivním. Vyhledává přítomnost borovic a dubů, má rád suché, písčité půdy a najdeme jej na starých rašeliništích, suchých pasekách a stráních, ale snese i vlhko a rašelinu. Podobně je tomu se sluncem – dává mu přednost, ale vydrží i ve stínu. Často vytváří souvislé porosty – vřesoviště. Semena jsou schopna vyklíčit i po mnoha letech, což je efektivní strategií v případě lesních požárů. 

Má jehlicovité, trojhranné, přitisklé lístky uspořádané ve čtyřech řadách. Květy, seskupené v jednostranných hroznech, mají čtyřlistý kalich fialové až narůžovělé barvy a čtyři korunní lístky světlejší, někdy bílé, barvy. Ojediněle lze najít vřes s bílými květy, které mají svůj symbolický význam. Velké množství rozkošných kvítků vykvétá od července do září. Plodem je čtyřpouzdrá tobolka s mnoha semeny. 

Vřes je oblíben nejen u včel, motýlů, jejich larev a dalšího hmyzu, ale také u lesní zvěře. Je pěstován v mnoha kultivarech jako okrasná rostlina. Údajně vylučuje látky, které odpuzují jiné rostliny, aby rostly v jeho blízkosti, což je třeba mít v patrnosti při pěstování vřesu na zahradě. 

Sběr a úprava

Sbírá se kvetoucí nať bez spodních dřevnatých částí. Suší se ve svazečcích ve stínu co nejrychleji. Umělé sušení se nedoporučuje, neboť může dojít ke štěpení glykosidů, což je nežádoucí. Sdrháváním a následným odstraněním zbylých lístků lze získat pouze květní drogu, jež se vyznačuje větším množství flavonoidů a menším obsahem tříslovin. Dobře usušený a skladovaný vřes vydrží i několik let, aniž by ztratil na účinnosti. Nejčastěji se užívá v nálevu. 

Kořeny vřesu se nikdy nesbírají, neboť na nich žijí symbiotické houby, jež mohou být pro člověka toxické. 

Účinné látky a užití

Vřes obsahuje třísloviny, flavonoidy, saponiny, sliz, silici, kyselinu křemičitou, organické kyseliny, pryskyřice, glykosid arbutin a alkaloid ericolin. Jedná se o velmi oblíbenou rostlinu v lidové medicíně. Povzbuzuje látkovou výměnu, působí protizánětlivě, obzvláště v oblasti močových cest, dezinfekčně, svíravě a močopudně. Své uplatnění najde při chorobách močového ústrojí, ledvin, ale i zvětšené prostatě a gynekologických potížích. Ve vyšších dávkách působí sedativně. Své místo má v urologických a gynekologických bylinných směsích.  

Tradičně se využívá při horečkách, otocích, dně, revmatismu a bolestech kloubů jiného původu. Dříve sloužil také při hadím uštknutí. Dle některých zdrojů vřes napomáhá rozpouštět a vyplavovat usazené soli z těla, což má detoxikační účinek a vysvětluje jeho dobrý účinek při dně a revmatismu. Čaj z vřesových květů čistí krev a má povzbuzující účinky. Zevně nálev působí blahodárně na pleť. 

Velmi ceněný je vřesový med. Údajně již 2 000 let př.n.l. se z vřesu připravovalo pivo a bylo oblíbené hlavně na britských ostrovech – ve Walesu a Irsku, ve Skotsku je populární dodnes.   

Coby Bachova květová esence je vřes určen lidem, kteří neumí být sami, jsou egocentričtí, upovídaní a zabývají se stále sami sebou. Vřes podporuje schopnost naslouchat ostatním, nesobecky komunikovat, být velkorysý, lépe vnímat potřeby druhých a zdravě korigovat vztahy s ostatními.   

Rostlina poskytuje žluté přírodní barvivo.

Zajímavost

Latinský název calluna pochází z řečtiny a znamená „k zametání, kartáč, smetáček“ a vychází z toho, že z rostliny se tradičně vyráběla košťata. 

Vřes je prý potravou víl a jako přísada byl používán do mnoha magických receptur, které umožňovaly vidět víly. Vřes sloužil také v magii a v kouzelných formulích v souvislosti s novými začátky, sebeobjevováním, fyzickou krásou a klidným řešením sporů. Pěstovaní vřesu okolo domu přiláká pozitivní energii, dobré nadpřirozené bytosti, jako jsou víly, a klid do domácnosti. Pálení vřesu společně s kapradinou nebo kropení vody s jejich pomocí mělo přinést déšť. Květy vřesu a rosa z nich sebraná za úplňku prý uchovávají mládí. Vřes přináší štěstí, a proto se jeho větévka nosila jako talisman. Věřilo se, že coby talisman chrání před přepadením a znásilněním. Ve Skotsku se mělo za to, že bílý vřes je v magii a coby talisman účinnější, prý proto, že ten růžový byl potřísněn krví válkami o skotskou nezávislost, jež probíhaly od 13. století. V této zemi je vřes jednou ze tří národních rostlin a je s ním spjato mnoho lidových zvyků. Skotští farmáři před letním slunovratem obcházeli se zapálenými svazky vřesu svá pole a dobytek, aby si zajistili dobrou úrodu a plodnost. V Irsku se prý podle semen věštil průběh nadcházející zimy – čím více semen, tím krutější zima. 

Polštář naplněný vřesem může přinést věštecké sny. 

POZOR!

Vysoké dávky vřesu mohou mít mírně narkotický efekt.