Třezalka tečkovaná

Hypericum perforatum

Popis

Trvalka s bohatě větvenou lodyhou dorůstá až do výšky 60 cm. Má vstřícné vejčité listy, v průhledu tečkované s jemnými žlázkami. Veliké a krásně zlatožluté květy jsou uspořádány v bohaté laty. Je rozšířená v Evropě, Asii a severní Africe. U nás se vyskytuje na slunných stráních, mezích, suchých loukách a pastvinách, rašeliništích a březích od nížin až do hor. Třezalka je odpradávna mocnou bylinou v léčení, ale i v čarování. Plinius ji předepisoval proti uštknutí, na popáleniny nebo na léčbu ischiasu a k vyvolání menstruace. Starověcí Řekové a Římané věřili, že je ochrání před zlými čarodějnicemi. Křesťané tento zvyk přejali a na svatého Jana pálili třezalku na hranicích proti zlým duchům. Mattioli, autor slavného herbáře ze 16. století, ji nazýval jako zvoneček červený nebo bylinu svatého Jana. Třezalka se trhávala o půlnoci na svatého Jana Křtitele, vily se z ní věnce a tančilo se kolem svatojánských ohňů. Větvičky se pak házely do řeky, a když znovu vykvetly, znamenalo to svatbu. Natrhané květy třezalky obsahují červené barvivo, které zůstává na prstech a kterému se říká krev sv. Jana. Květy jsou také základem pro tzv. Jánův olej.

Pěstování

I když je třezalka typickou bylinou volné přírody, není těžké ji vypěstovat také na zahrádce. Roste v dobře propustné, vlhké až suché půdě, v polostínu a na slunci. Pozor, přemokření půdy rostlině nesvědčí, spíše snese sucho. Semínka můžeme vyset rovnou na záhon nebo z nich předpěstovat sazenice. Třezalku vyséváme ideálně na podzim přímo na záhon, a to do hloubky 0,5 cm. Semena přes zimu vymrznou a z podzimního výsevu díky tomu na jaře vzejdou silnější rostliny než z jarního výsevu. Od února do dubna můžeme rostliny také předpěstovat v domácích podmínkách. Vysejeme je na provlhčený substrát a nepřikrýváme vrstvou substrátu. Klíčí na světle a při teplotě mezi 16–22 °C. Nezapomínáme zavlažovat. Asi za 6 týdnů můžeme sazeničky přesadit na záhon, každé dopřejeme prostor o 25 cm2. Pokud třezalku pěstujeme v květináči, dostatečně ji zaléváme. Chceme-li rostlinu rozmnožit, jde to kromě semen i pomocí řízků – v létě rostlinu seřízneme a necháme ji ve vodě zakořenit. Třezalka se také sama na místě vysemení.

Užití

Obsahuje třísloviny, glykosidy (hyperosid), silice, organické kyseliny, vitamín C a barviva (hypericin). Používá se vnitřně při nemocech ledvin, trávicí soustavy, podráždění, neklidném spánku. Je to přirozené sedativum, ale pomáhá s vyměšováním při zácpě. Zevně na popáleniny, kůži spálenou sluncem, lišeje, chronické ekzémy, akné a hemoroidy, ischias, ztuhlé svaly nebo na zánět trojklanného nervu. Sbírají se květy a kvetoucí nať od května do září. Květy se používají na přípravu Janova oleje. Celá kvetoucí nať 20–30 cm se sbírá na přípravu čajů a zklidňujících koupelí. Svazuje se do kytic a suší se rychle ve stínu, případně uměle do 40 °C. Pozor na řádné vysušení, květy jinak hnědnou.

Zajímavost

Třezalka má fotosenzibilní účinek – barvivo hypericin může způsobovat velmi prudké reakce organismu na sluneční záření, zejména u lidí s velmi citlivou světlou pletí. Při předávkování třezalkou a vystavení se UV záření se může dokonce přivodit smrt z popálení sluncem. Třezalka tlumí efekt hormonální antikoncepce a omezuje detoxikaci. Organismus se zbavuje jedovatého hypericinu, který je obsažen v třezalce, i močí, takže je zabarvená červeně.