Štětka planá

Dipsacus fullonum

Popis a výskyt

Statná a ostnatá dvouletá bylina může dorůst 50 cm až 2 metrů. Má také botanické jméno štětka lesní (Dipsacus sylvestris) a název napovídá, že rostlinu nalezneme na slunnějších stanovištích v lesích, ale i podél cest, na pustých místech, rumištích, skládkách, okrajích luk, pastvin a křovin a poblíž vodních toků i v mokřadech. Má ráda slunce a zároveň vlhko a daří se jí na hlinitých i kamenitých půdách. Vyskytuje se v celé Evropě kromě severu a její působiště zasahuje až do Malé Asie a Kavkazu, zavlečena byla i do jiných koutů světa, hlavně do Severní Ameriky, kde se stala invazivní.  

První rok vytváří pouze přízemní růžici, druhý rok listy odumírají a bylina vyráží do výšky a vykvétá. Její květenství se nazývá strboul a bývá až 8 cm velké. Kvete v červenci a srpnu světle fialovými, narůžovělými, výjimečně bílými květy. Zajímavostí je, že rozkvétá v kruzích směrem od středu nahoru a dolů a lze najít exempláře s dvěma rozkvetlými pruhy. Plodem jsou světle hnědé, podélně rýhované nažky velké asi 5 mm. Má přímou, hranatou lodyhu, v horní části vidlicovitě větvenou, listy v přízemní růžici jsou podlouhle vejčité, ty lodyžní kopinaté, pilovité, někdy celokrajné. Jsou až 30 cm dlouhé, vstřícné a na bázi srostlé, čímž vytvářejí kalíšky, v nichž se sbírá dešťová voda. Říkalo se jim Venušiny kalíšky, neboť se věřilo, že kdo se vodou z nich omyje, zkrásní. 

Sběr a úprava

Sbírá se nať a kořen, případně celá rostlina. Kořen je nejlépe sbírat prvním rokem, kdy štětka vytváří pouze přízemní růžici, na podzim. Nať, případně celá rostlina, se sbírá v květu během léta. Suší se zavěšená ve svazcích nebo v tenkých vrstvách ve stínu, kdy se listy otrhají a nať se strboulem nakrájí na kousky. Z kořene se nejčastěji připravuje tinktura a odvar, z nati odvar. 

Účinné látky a užití

Bylina obsahuje třísloviny, flavonoidy, silice, pryskyřici, minerály a malé množství alkaloidů.

Rostlina má antirevmatické, protivirové a močopudné působení. V přírodní medicíně sloužila také k léčbě žaludečních a dvanácterníkových vředů, plicní tuberkulózy a dně. 

Mnozí léčitelé, jako je například německý bylinář Wolf-Dieter Storl, mají úspěchy v léčení lymské boreliózy pomocí této byliny, případně v léčbě napadených kloubů. Jiní účinnost byliny na toto onemocnění způsobené klíšťaty zpochybňují. 

V lidovém léčitelství se využívá také zevně ve formě obkladů a to hlavně na rozpraskanou pokožku a kožní trhlinky – rty, bradavky, při ekzémech či konečníkové píštěle. 

Někteří bylináři štětku využívají k léčbě nádorových onemocnění, a to zejména rakovině kůže a trávicího ústrojí či ve směsích jako podpůrný prostředek při boji s rakovinou.  

Zajímavost

Botanický název fullonum souvisí se slovem „to full“ – vyčesávat vlnu. Suchá květenství se používala k vyčesávání textilních vláken, a to jak živočišných (vlna), tak rostlinných (len). Příbuzná štětka soukenická (Dipsacus sativus) se pro tyto účely až do 19. století pěstovala průmyslově i u nás. Slouží také jako léčivka a někteří mají její účinky za silnější než u její lesní příbuzné. 

Rodové jméno dipsacus vychází z řeckého „žíznit“ a zřejmě odkazuje k zadržování vody srostlými bázemi listů, Římané těmto „jezírkům“ říkali Venušiny kalíšky, křesťané zase Mariiny kalíšky. Věřilo se, že omývání ve vodě z nich učiní člověka krásným. Biologové jsou toho názoru, že rostlina listy zadržuje vodu proto, aby zabránila nelétavému hmyzu vyšplhat po stonku nahoru.

Výrazná květenství se používají v aranžování suchých květů. V americkém státě Iowa se štětka stala tak obtížným plevelem, že v 50. letech 20. století byly na trzích zabavovány kytice obsahující štětku, aby se zabránilo šíření semen.