Sléz maurský

Malva mauritiana

Popis a výskyt

Víceletá bylina pochází ze Středomoří, roste v jižní Evropě i severní Africe. Dorůstá až do 150 cm, má jemně plstnatou lodyhu a pěti až sedmilaločné listy s dlouhými řapíky. Velké růžové, fialové nebo fialovomodré květy s výraznými žilkováním vyrůstají po dvou až šesti v úžlabí listů. Podle jedlých plodů, vypadajících jako malinkaté zákusky a oblíbených hlavně u dětí, rostlina dostala některá ze svých lidových pojmenování. Sléz se pěstuje jako okrasný a jako letnička pro farmaceutické účely.

Sběr a úprava

V současné době se sléz pro léčebné účely většinou pěstuje a právě sléz maurský má nejlepší výnosy. Pro domácí lékárničku lze sbírat i květy z divoce rostoucích blízkých příbuzných – slézu lesního (Malva sylvestris) a slézu přehlíženého (Malva neglecta), které mají identické léčivé vlastnosti. 

Květy se sbírají v červenci a srpnu okolo jedenácté hodiny dopoledne. Uštipují se těsně pod kalichem a pokud nám stačí menší množství, lze z drogy odstranit i kalich. Měly by se sbírat denně odspodu nahoru. Čím více se květy trhají, tím bohatěji rostlina kvete. Sušíme rychle ve stínu nebo při umělém teple za postupného zvyšování teploty od 25 do 45 ºC. Správně usušený květ by neměl ztratit fialovou barvu a měl by při dotyku šustit.    

Květy se nejčastěji užívají v nálevu, který má nasládlou vůni a slizovitou chuť. Zajímavá je jeho barevná proměna – ihned po zalití je modrý, poté se stane téměř bezbarvým, aby za pár minut získal narůžovělý odstín. Z květů se připravuje také macerát. Léčebně lze využívat i listy, ale ty nedosahují takového efektu jako květy. 

Účinné látky a užití

Sléz obsahuje především slizy (odtud pramení jeho české jméno), které chrání sliznice a urychlují jejich regenerační procesy, například po poškození infekcí. Dále obsahuje třísloviny (větší obsah je v listech a nati), organické kyseliny a antokyanová barviva. 

Bylina má detoxikační, antiseptické a protizánětlivé vlastnosti. Má blahodárné působení na dýchací ústrojí a dokáže si poradit s vleklými chorobami horních cest dýchacích, kde jiné prostředky selhávají. Látky obsažené ve slézu rozpouštějí hleny, proto pomáhá při suchém a dráždivém kašli. Dále sléz uzdravuje zažívací trakt. Léčí nadýmání, je vhodnou drogou při zánětech žaludeční sliznice, neboť hojí žaludeční vředy, uplatní se i při střevních onemocněních a zánětech hrtanu a hltanu.

Zevně je sléz součástí ústních vod a kloktá se při nemocech ústní dutiny, kde opět příznivě působí na sliznici. Pro protizánětlivé a antiseptické vlastnosti se jím vymývají rány a obklady napomáhají hojení. Koupele zlepšují stav pokožky při atopickém ekzému a zmírňují svědění. Květy lze využít i proti lupům. Spolu s jitrocelem a řepíkem se používají k léčbě bércových vředů a dokonce se osvědčily v potírání celulitidy. Pastou z drcených listů smíchaných s trochou vody se lze zbavit kruhů pod očima. Obklady z květního nálevu zastavují slzení očí a ulevují unavenému zraku. Obklady z čerstvých listů slouží při zánětu žil. 

Sléz bývá součástí bylinných směsí, a to hlavně průduškových, na kašel, bolesti v krku, na zácpu, křečové žíly i gynekologické potíže. Květy se přidávají do čajových směsí pro zlepšení chuti, barvy, vzhledu i k zabránění podráždění zažívacího traktu jinými léčivy. Sléz je velmi bezpečnou bylinou bez toxických látek a vedlejších příznaků, proto je vhodný pro děti, těhotné i kojící matky. 

Květy jsou jedlé a lze je použít na zdobení zeleninových i ovocných salátů. Malvidin extrahovaný z květů slouží jako potravinářské barvivo a v Africe se květy používaly k barvení látek. 

Zajímavost

Kytice slézu v okně nebo přede dveřmi prý umí přivolat zpět ztracenou lásku. 

Název malva pochází ze starořeckého malákhē – měkký, obměkčovat a vztahuje se k léčivým účinkům slizu.

POZOR!

Je třeba se vyvarovat sběru listů napadených rzí slézovou (Puccinia malvacearum) postihující hlavně starší rostliny. Pozná se dle oranžovočerveného až hnědého tečkování.