Proskurník lékařský

Althaea officinalis

Popis a výskyt

Statná, až 2 metry vysoká, rostlina roste od Středomoří po Střední Asii, u nás se jako původní objevuje pouze na jižní Moravě, která tvoří severní hranici jejího přirozeného výskytu. Nalezneme ji na mnoha dalších teplých místech celého světa, kam byla rozšířena, včetně našeho území, přestože je její výskyt vzácný. Vytrvalá bylina je celá jemně chlupatá a má krásné květy bílé, světle růžové až fialové barvy kvetoucí od července do září, a to vždy jen v dopoledních hodinách. Prvním rokem vytváří přízemní růžici a nekvetoucí lodyhu, druhým rokem vykvétá. Přímá lodyha má uvnitř měkkou bílou dřeň. Střídavé, řapíkaté listy jsou stejně jako lodyha šedavě plstnaté, spodní jsou pětilaločné, horní trojlaločné a nepravidelně zubaté. Má silný a rozvětvený kořen šedožluté barvy, uvnitř bílý či nažloutlý. 

Proskurník vyhledává vlhko, proto roste podél vodních toků, na podmáčených či zaplavovaných místech, vlhkých loukách, houštinách, příkopech, na okrajích bažin a pasek. 

Pěstuje se jako okrasná rostlina. 

Sběr a úprava

Bylina je poměrně náročná na zpracování i skladování. Hlavní účinnou drogou je kořen, sbírá se i list a květ. Kořen se sklízí v říjnu a listopadu nebo brzy z jara (březen, duben). Někteří autoři uvádějí, že podzimní kořeny mají větší obsah slizu, a tudíž jsou účinnější. Sbírá se kořen dvou a tříletých rostlin a horní část oddenku lze použít k vegetativnímu množení. Kořen je třeba zbavit zdřevnatělých částí oddenku a tenkých vedlejších kořínků. Poté se nasucho očistí, neboť voda by vyplavila slizy, silnější kořeny se případně podélně nařežou a suší se rychle při teplotě do 50 ºC ve slabých vrstvách. Kořeny lze před sušením také oloupat. Při pomalém sušení kořenům hrozí plíseň. Správně usušený kořen je na lomu bílý. Některé zdroje doporučují kořen sušit ve tmě a to zejména pro homeopatické využití. Z kořene se připravuje nejčastěji macerát, neboť horkou vodou či vařením se snižuje účinnost. Vyrábí se z něj ibiškový sirup, oblíbený v pediatrické praxi. 

Listy se sbírají před rozkvětem od května do července za suchého počasí. Suší se pozvolna rovněž při teplotě do 50 ºC a nesmí sušením ztmavnout. 

Květy se sbírají po celou dobu kvetení, tedy během července a srpna, těsně před rozvitím, okolo desáté hodiny dopoledne. Suší na vzdušném, suchém místě nebo při teplotě do 35 ºC.  

Všechny drogy získané z rostliny skladujeme ve vzduchotěsných a tmavých nádobách. 

Listy a květy se nejvíce používají v nálevu. 

Účinné látky a užití

Stejně jako mnohé další rostliny z čeledi slézovité (Malvaceae) obsahuje hlavně sliz. Kořen kromě slizu disponuje pektinem, škrobem, sacharózou, flavonoidy, silicemi, vitaminem C a tříslovinami. Slizy chrání sliznice, mírní jejich dráždění a usnadňují odkašlávání při chorobách postihujících horní cesty dýchací, plíce i průdušky, výrazně tlumí i suchý kašel. Proskurník se používá i při angíně a bolestech v krku. Droga účinkuje protizánětlivě a má změkčující efekt. Je vhodná také při katarech žaludku a střev, překyselení žaludku, žaludečních vředech a kolikách i těžkých průjmech hlavně u dětí. Lze ji využít i při zánětech močového měchýře a ledvin. 

Slizy blahodárně působí také na kůži a napomáhají hojícím procesům. Zevně se aplikují obklady ze záparu z listů na záněty oční sliznice, ale i kožní vředy, popáleniny, změkčování ztvrdlé kůže a poranění. Rozmělněné čerstvé listy lze přikládat na bodnutí hmyzem.    

Nálev slouží jako kloktadlo při zánětech mandlí, ústní dutiny či aftech a přidává se do koupelí při ekzémech. Při zánětech dutin lze inhalovat odvar z macerátu kořene. Prášek z kořene smíchaný s vodou lze použít jako obklad coby prevenci tvorby gangrén při zánětech. Je třeba je přikládat horké a často měnit. Čaj z čerstvých listů a květů povzbuzuje činnost ledvin a napomáhá vylučování ledvinových kamenů. 

Lidové recepty uvádějí, že sušenými kořeny si lze čistit zuby, dříve se dávaly žvýkat dětem. 

Proskurník je součástí bylinných směsí na kašel, dýchací a zažívací potíže. Prášek ze sušeného kořene sloužil k výrobě pilulek – k jejich pojení a překrytí chuti jiných léčiv. Rostlina se používá také do kosmetických produktů, jako jsou mýdla, pleťové vody, vody po holení, ústní vody a zubní pasty. 

Obecně je proskurník oblíbený v dětském lékařství. Bylina nemá žádné vedlejší účinky, pouze zpomaluje vstřebávání vitaminů či jiných, současně užívaných, léků. Ve směsi prodlužuje její účinnost. 

Zajímavost

Proskurník se pěstoval již ve starověku, ve středověku byl pěstován v klášterních zahradách a je oblíben i v některých světových kuchyních. I ve starém Římě byl považován za delikatesu. Listy i semena lze použít do salátů nebo lupeny přidávat do polévek k jejich zahuštění. Pokud se kořen vaří ve vodě, ta získá konzistenci vaječných bílků a lze ji použít jako jejich náhradu. Čerstvé výhonky jsou ve Francii jarním posilňujícím prostředkem, na Blízkém východě se vařený kořen smaží na cibulce a másle a jí. Nejproslulejší je americká cukrovinka, která dostala název podle anglického jména rostliny – marshmallow a původně se pojídala při bolestech v krku. Dnes už se bohužel tyto bonbony vyrábějí synteticky a svým předchůdcům se pramálo podobají. Údajně nejsou vynálezem Američanům, ale pochutnávali si na nich již staří Egypťané. 

Proskurník byl vždy považován za ochrannou rostlinu a byl využíván jako vykuřovadlo k čištění prostor. Olejem s květy a listy se člověk potíral, pokud se cítil ohrožen démony, čarováním druhých, uřknutím, nebo když se chystal cestovat do astrálního světa. Rostlina se používala v milostné magii a k napomáhání plodnosti. Afrodiziakální prášek či olej ze semen sesbíraných za světla úplňku aplikovaný na genitálie údajně bojovaly proti neplodnosti a impotenci.  

Z lodyžních vláken se dříve vyráběl papír. 

POZOR!

Proskurník je u nás silně ohroženým druhem, proto se pro léčebné účely pěstuje. 

Proskurník je lidově nesprávně označován ibišek. Rod ibišek (Hibiscus) je příbuzná rostlina ze stejné čeledi.