Pažitka pobřežní

Allium schoenoprasum

Popis

Pažitka je notoricky známou trvalkou, přesto jako by dnes její potenciál nebyl dostatečně využitý. Vytrvalá bylina z čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae) je blízkou příbuznou česneku. Jejím domovem je zřejmě Středomoří a dnes na ni narazíme prakticky po celém světě. U nás se pěstuje, ale také roste na březích potoků a řek, vlhkých loukách a stráních, v příkopech. Najdeme ji i v okolí lidských sídel, což mohou být zplanělé zahradní pažitky. Existují různé varianty jak pěstované, tak plané pažitky s prakticky shodnými vlastnostmi. Ve volné přírodě je pažitka řazena k ohroženým druhům. Rostlina bývá 5 až 50 cm vysoká, roste v trsech a z poměrně malé cibulky vyrůstá dutý stonek s jednoduchými přisedlými, trubkovitými a dutými listy s celokrajnými čepelemi a souběžnou žilnatinou. Fialové či světle nachové, vzácně bílé či nažloutlé květy uspořádané v polokulovitém lichookolíku kvetou od května do října. Plodem je tobolka s drobnými černými semeny. Pažitka je nenáročná a lze ji pěstovat také v truhlíku či květináči na balkoně nebo parapetu doma. Bývala nepostradatelnou součástí každé zahrádky a její pěstování bylo běžné již ve starověku, s největší pravděpodobností i dříve. Tehdy se věřilo, že pažitka potírá melancholii a odpuzuje zlé duchy a nemoci. Proto se vysazovala pod okny místností, kde spaly malé děti. Svazky pažitky se věšely do místností a přivazovaly k postelím.

Pěstování

Semínka pažitky mají rády teplotu mezi 15–20 °C, ve které klíčí asi 2 týdny. Jedná se o dvouletou bylinu. První rok po výsevu jsou tedy její stonky velmi jemné a rostlina do dalšího roku zesílí. Její pěstování si můžeme usnadnit díky odkopku již dospělé rostliny třeba od souseda nebo kamaráda. Do skleníku můžeme semena vysévat nejlépe od února do března, na záhon až od dubna do května, doma vyséváme do květináčů klidně po celý rok. Pažitku sejeme do hnízd po více semínkách, tzn. že si v půdě připravíme důlek a vysejeme do něj několik semen najednou. Pažitce se dobře daří v písčité půdě. Je poměrně náročná na dostatek živin i prostoru. Bude šťastná, když ji přihnojíme kopřivovou jíchou.

Užití

Pažitka je zdrojem vitaminů C, B1 a B2, provitaminu A a karotenu. Dále obsahuje minerály, zejména sodík, vápník, draslík, fosfor a železo. Éterické oleje obsažené v pažitce mají příznivý vliv na zažívací soustavu a krevní tlak. Pažitka má podobné vlastnosti jako česnek a cibule, ale v mnohem mírnější formě. Léčebně se příliš nevyužívá. Podporuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, snižuje krevní tlak a posiluje imunitu. Konzumace pažitky je vhodnou prevencí srdečních a cévních onemocnění. V tradiční čínské medicíně se pažitka používá při nachlazení, chřipce a chorobách dýchacích cest. Dokáže zvýraznit chuť slaných jídel, proto je není třeba příliš

solit. Listy i se stvolem a cibulkou lze použít stejně jako jarní cibulku. Pažitkou ozdobíme téměř jakékoliv jídlo, k tomuto účelu lze využít i její jedlé květy. Přidáním květů do kvalitního rostlinného oleje vznikne vynikající olej nafialovělého nádechu. Dle vědeckých výzkumů má pažitka protizánětlivé, antimikrobiální a protiplísňové účinky. Ulevuje při bolestech v krku a její šťáva může zevně posloužit k úlevě po přílišném slunění. Šťáva z pažitky poslouží i jako repelent, zároveň má fungicidní efekt a lze ji použít při svrabu a plísních. Pokud se pažitka vysadí vedle růží, chrání je před mšicemi a plísněmi. Pro kulinářské účely se sbírají listy a používají se čerstvé (sušením i mražením ztrácejí své aroma).