Ostružiník křovitý

Rubus fruticosus

Popis a výskyt

Ostružiníky jsou doma v Evropě a u nás rostou hojně podél lesních a polních cest, na mýtinách a remízech, v křovinách, na stráních, u zdí a plotů a v houštinách podél vodních toků. Jedná se o rozložitý, plazivý keř s ostnatou lodyhou, jenž začíná kvést a plodit v druhém roce života. Pruty dorůstají až 2 metrů a mladé výhonky snadno zakořeňují. Tří až pětičetné řapíkaté listy s pilovitými okraji jsou na rubu bělavé a plstnaté, na líci světle zelené. Pětičetné květy jsou uspořádány v řídkých hroznovitých latách a kvetou bíle či narůžověle. Souplodí zvané ostružina se skládá z více než 20 malých peckoviček a má tmavě modrou, tmavě fialovou až černou barvu. Na rozdíl od malin se peckovičky neoddělují od lůžka.

V rámci celého rodu Rubus, do něhož patří i ostružiník maliník, existuje několik stovek druhů, a proto v Anglii dokonce vznikla nauka věnující se výhradně ostružiníkům s názvem batologie. Sám Rubus fruticosus má mnohé odrůdy a křížence, které jsou z hlediska obsahových látek rovnocenné. 

Sběr a úprava

Ostružiny se většinou sbírají ve volné přírodě. Mezi zahrádkáři nejsou příliš v oblibě pro svou rozpínavost, a když, pěstují se odrůdy s velkými plody a bez trnů. Mladé listy se sbírají v červnu a červenci, nejkvalitnější jsou údajně z kvetoucích rostlin. Suší se rychle v tenkých vrstvách na vzdušném místě nebo při teplotě do 50 ºC. Listy by neměly ztmavnout – zahnědlé a nažloutlé listy se odstraní. Uchovávají se, stejně jako jiné byliny, v dobře uzavřených a tmavých sklenicích, případně v papírových sáčcích nebo pytlích na temném místě. Do čajů se nechají několik dní zavadnout a poté, co ztmavnou a začnou vonět, se suší. 

Plody se sbírají při plné zralosti v srpnu a září. Ostružiny se používají do moučníků a dalších cukrářských výrobků a sladkostí. Bývají jednou ze surovin pro výrobu ostružinového vína zvaného morátum, dále marmelád, šťáv a sirupů jako součást „lesní směsi“, ojediněle se připravují marmelády, zavařeniny a sirupy pouze ostružinové, většinou ty domácí. Šťávou z plodů se přibarvují některá červená vína i bylinné léčebné směsi a léčiva nejen kvůli barvě, ale i ke zlepšení jejich chuti.   

Účinné látky a užití

Listy mají díky obsahu tříslovin svíravou chuť, dále obsahují organické silice, flavonoidy, organické kyseliny, triterpeny a další látky. Mají protiprůjmové a protizánětlivé působení a užívají se v nálevu při střevních a žaludečních problémech, onemocněních močových cest a při kašli, nachlazení a chorobách horních cest dýchacích. Droga je oblíbená v bylinných směsích na žaludeční, žlučníkové i močové potíže, cukrovku II. typu a směsích určených k čištění krve. Vodou, v níž se nechaly macerovat listy, se potírá akné a v lidové medicíně sloužila k omývání opařenin. Oblíbený je i samotný „čaj“ z fermentovaného listu ostružiníku, který je velmi osvěžující, a může být bezkofeinovou náhražkou pravého čaje.  

Zevně se nálev užívá jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny a bolestech v krku, koupel slouží při kožních chorobách, vyrážkách a obklady na špatně se hojící rány. 

Plody mají vysoký obsah vitaminu C, organické kyseliny, pektiny, flavonoidy a další látky. Lahodný čaj lze získat i z uvařených plodů. Léčebně se užíval při střevních potížích a nemocech močového ústrojí a slouží jako kloktadlo při obdobných potížích jako nálev z listů. Konzumace čerstvých plodů je nejen zdravá díky obsahu vitaminu C, ale i vzhledem k tomu, že napomáhají činnosti střev. Díky antioxidačním účinkům flavonoidů jsou výbornou prevencí civilizačních onemocnění a ochranou organismu a zpomalují stárnutí. Čerstvá šťáva je povzbuzujícím nápojem a sirup se podával při horečkách. 

Zajímavost

Jedna anglická lidová moudrost tvrdí, že se ostružiny nemají sbírat po svátku svatého Michala (jenž dříve připadal na 11. října), neboť do ostružiníkového křoví leze sám ďábel. Praktické opodstatnění této zvyklosti spočívá v tom, že v podzimním počasí jsou přezrálé plody náchylné k plísním. 

U Keltů patřil ostružiník mezi posvátné rostliny. V keltských zemích vůbec byla konzumace ostružin zapovězena, což se dokonce zachovalo na některých místech Británie a Francie dodnes. Věřilo se, že tyto plody nejsou určeny lidem, ale nadpřirozeným bytostem, jako jsou skřítkové, víly, ale i démoni. V magii naopak ostružiny konzumované po podzimní rovnodennosti umožňovaly komunikaci s nadpřirozenými bytostmi a napomáhaly při cestě do podsvětí.