Oman pravý

Inula helenium

Popis

Vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) s přímou rýhovanou a chlupatou lodyhou, bývá 100–150 cm vysoká. Velké a nápadné květy v úborech jsou jasně žluté a vykvétají během července a srpna. Plodem je nažka. Jejím původním domovem je střední Asie. U nás se pěstuje coby léčivá i okrasná rostlina na slunných místech s jílovitou půdou. Pro léčebné účely se používá oman pěstovaný, jiné, plané formy nejsou k léčení vhodné. K omanu se váže jedna legenda – když slavný Paris unášel Helenu do Tróji, vzala si jeho milá s sebou na cestu právě hrst této rostliny. Neví se proč – zda to bylo kvůli kráse této byliny, nebo kvůli jejím příznivým účinkům na mozek, ledviny, žaludek i dělohu. Ať už to ale bylo jakkoli, léčivé i dekorativní vlastnosti jí zůstaly dodnes, a proto je stále skvělým společníkem na zahrádce i v kuchyni. Oman je spojován s antickou kráskou Helenou, o čemž svědčí i jeho latinské druhové jméno. Podle jiné legendy, se květy rostliny objevily tam, kam dopadly její slzy. Kořenu omanu jsou připisovány magické vlastnosti, spolu s dalšími bylinami sloužil jako vykuřovadlo při rituálech spojených s letním slunovratem. Kouř z něj prý přinese člověku klid a dokáže ho učinit jasnovidným.

Pěstování

Semena omanu můžeme na jaře (březen–duben) předpěstovat buď v domácích podmínkách, nebo v pařeništi. Semena klíčí asi 2–4 týdny. Dopřejeme jim dostatek vláhy, jinak se nebudou chtít probudit. Na záhoně se omanu daří v dobře a hluboko rozorané vlhké půdě a na slunci. Přemíra vláhy však rostlině skrz kořeny škodí – to nechceme, protože potřebujeme hlavně její kořen. Při přesazování sazeniček jsme opatrní, kořeny jsou velmi choulostivé a často se lámou. Dospělou rostlinu však můžeme množit právě odlomenými kořeny. Každému jedinci se dobře daří v prostoru o velikosti 25–50 cm2. Aby se rostlina rozkošatila, zastřiháváme ji. Vzhledem k tomu, že z léčebného hlediska nás zajímá kořen, zaštipujeme také květy – díky tomu rostlina více posiluje právě kořeny.

Užití

V lidovém léčitelství se pomocí omanu léčily chudokrevnost, nechutenství, vodnatelnost a onemocnění dýchacích cest, také se užíval k vypuzení střevních parazitů i vyvolání menstruace. Dnes se využívá hlavně při dýchacích potížích, zejména při zánětu průdušek – nálev napomáhá uvolňování hlenu a usnadňuje vykašlávání. Dále má příznivý vliv na trávení, neboť podporuje tvorbu žaludečních šťáv a žluče. Oman má obecně dobrý vliv na metabolismus organismu. Macerací kořene v bílém víně (v některých recepturách s dalšími přísadami, například s pomerančovou kůrou) se z omanu připravuje průduškové víno, zvané také ománkové víno. Ve středověku bylo považováno za všelék, dnes se užívá při zánětech průdušek. Léčebně se využívá aromatický kořen, někdy i listy. Sbírá se kořen dvou až tříletých rostlin vždy na podzim. Listy se sbírají na začátku léta, než oman začne kvést. Kořen je dobré před sušením nakrájet, neboť snadno vlhne, a sušit ve stínu nebo při teplotě nižší než 40 °C. Užívá se ve formě odvaru, nálevu, tinktury a sirupu, často spolu s jinými léčivkami. Oman je součástí některých farmaceutických výrobků a čajových bylinných směsí. Dříve se oman používal jako kořenová zelenina, jedl se vařený i syrový a kandovaný byl považován za velkou pochoutku i lék.

Zajímavost

Pozor! Bylinu by neměly užívat malé děti, těhotné a kojící ženy a lidé trpící cukrovkou a nízkým krevním tlakem. Překročení doporučených dávek může vyvolat zvracení a bolesti hlavy.