Olše lepkavá

Alnus glutinosa

Popis a výskyt

Je doma v celé Eurasii a dorůstá až 30 metrů. Koruna je kuželovitá, větve téměř vodorovně vyrůstající z kmenu jsou relativně tenké. Olše kvete v březnu a dubnu ještě před vyrašením listů, které jsou spolu s pupeny jako mladé lepkavé – odtud dostala olše své druhové jméno. Listy jsou střídavé, dvakrát pilovité a mají široce obvejčitý tvar. Samčí květy vytvářejí převislé jehnědy nejprve fialově hnědé, pak fialově zelené a nakonec žluté, samičí šištice, jež dozráním dřevnatí. Plodem jsou dřevnatějící nažky.   

Olše je prospěšná tím, že zúrodňuje půdu, neboť v jejích kořenových hlízách žije v symbióze se stromem bakterieFrankia alni. Olše jí poskytuje živiny a bakterie absorbuje ze vzduchu dusík a fixuje jej do půdy, čímž ji obohacuje. Proto se olše vysazují při rekultivacích průmyslových oblastí a díky rozsáhlému kořenovému systému také ke zpevňování břehů a zmírňování záplav.

Sběr a úprava

Brzy z jara se sbírá list, kůra, nezralé šištice a poupata, která se používají v gemmoterapii (léčba pomocí výtažků z pupenů). Z listů a kůry se připravuje odvar, ze šištic odvar, prášek nebo macerát, z čerstvé kůry tinktura.

Účinné látky a užití

Olše má protizánětlivé a stahující vlastnosti a tradičně se používala při revmatismu, průjmu, horečkách, malárii a jiných onemocněních provázených zimnicí. Obklady z pytlíků naplněných zahřátými olšovými listy nebo obklady z odvaru z listů pomáhají léčit popáleniny, bércové vředy, nehojící se rány a ulevují při chronických chorobách kůže. Podobně poslouží i čerstvé rozmačkané listy. Revmatikům se doporučuje naplnit lůžkoviny částečně olšovými listy nebo koupele končetin v odvaru z olistěných větviček. Pupeny se využívají k léčbě a prevenci mnohých zdravotních problémů – kromě jiných napomáhají zlepšit stav při vnitřních zánětlivých procesech včetně krevních infekcí, osteoporóze a představují léčbu i prevenci chorob srdce. Kloktadla z listů a kůry uzdravují afty a používají se při zánětu mandlí a nemocech z nachlazení.  

Olše se svými obsahovými látkami řadí mezi přírodní antibiotika a tinktura z kůry dokáže bojovat proti různým mikroorganismům, například stafylokokům. Odvar ze šištic nebo mleté šištice pomáhají zastavovat krvácení. Esenciální olej působí blahodárně na unavené a ztuhlé svaly, posiluje organismus, snižuje nervozitu a úzkost a pupeny jsou skvělým prostředkem při bolestech zad, kloubů a svalů revmatického původu. Čerstvými drcenými listy lze hojit bradavky kojících žen.

Zajímavost

Olšové porosty zvané olšiny měly pro lidi vždy mysteriózní atmosféru. Zelená barva získávaná z květů se používala k barvení oděvů a jako kamufláž psanců (údajně ji používal i Robin Hood a jeho družina), a prý si jí barvily šaty i samotné víly. Věřilo se, že olše umožňuje kontakt se světem nadpřirozených bytostí. Dřevo po naříznutí získá tmavě oranžovou barvu a působí, jako by krvácelo. Oranžová až červená pryskyřice je spojována s krví a válkou. Olše je symbolem síly, boje a obrany. Možná ne náhodou byl z dřevěného uhlí olše vyráběn střelný prach. V anglickém folkloru byla olše obávaná a v Irsku se věřilo, že projít okolo tohoto stromu znamenalo neštěstí. Dle staré irské legendy byl první muž z olše a žena z jeřábu. 

Dřevo olší je odolné vůči tlení a je velice trvanlivé, pokud je v mokru a vlhku – ponořením do vody se stává tvrdé jako kámen, proto se používalo k výrobě lodí, stavidel, mostů, jezů a dalších vodních staveb i vodních dýmek a například Benátky a Amsterdam jsou vystavěny na pilířích z olší. Z olšového dřeva se vyráběly dřeváky a věřilo se, že pár listů olše v botách zajistí při dlouhém výletu chladnou nohu a zabrání pocení, vytáhne z nohou únavu, bolest i horkost. 

Druidové z mladých zelených výhonků vyráběli píšťalky – lze z nich jednoduše vytlačit dřeň a svázané dohromady a úpravou jejich délky se získá požadovaný tón, který se využíval ke komunikaci a přivolání vzdušných elementů.

Kůra je také přírodním barvivem a používala se k barvení kůže, které dává červenou barvu. 

POZOR!

Olše je jedním z prvních jarních alergenů.