Popis a výskyt
Okurka je jednou z nejstarších kulturních rostlin světa, proto je těžké určit její pravlast. Bývá situována do teplých oblastí Indie a Číny, většina zdrojů se shodne na jižní Asii. V povodí řeky Indus se prý okurky pěstovaly již před třemi tisíci lety. Evropa se s nimi seznámila již v 5. století př.n.l. – Římané údajně byli náruživými pěstiteli této zeleniny, ve větším se začaly pěstovat až v 17. století. Tato blízká příbuzná cukrového melounu se dnes pěstuje ve všech teplejších oblastech světa a u nás je to jedna z nejoblíbenějších zelenin. Také ve světě patří mezi nejpěstovanější zeleninu. Jednoletá bylina má poléhavou či šplhavou lodyhu dorůstající až 2,5 metru. Drsné listy s dlouhými řapíky jsou dlanitě laločnaté, žluté až zlatožluté květy vykvétají od června do srpna. Celá rostlina má příchytné úponky a je porostlá drobnými štětinami, které se zapichují do rukou při manipulaci s ní. Plodem jsou podlouhle válcovité bobule až 50 cm dlouhé, známé to okurky, které zralostí získávají žlutavou až hnědou barvu. Rostlina plodí 6 i více týdnů. Při nedostatečném zavlažování, vysokých teplotách a velkých výkyvech v teplotě mezi dnem a nocí mají plody tendenci hořknout. Dnes jsou vyšlechtěné nehořknoucí hybridy.
Sběr a úprava
Okurky se sbírají vlastně ještě nezralé v průběhu léta, většinou asi 12 týdnu po výsevu.
Okurky se konzumují syrové, připravuje se z nich okurkový salát, známé řecké tzatziki, používají se do šopského salátu a jiných zeleninových salátů, nakládají se do sladkokyselých nálevů a zavařují. Nepříliš častá je jejich tepelná úprava. Léčebně se využívají syrové či šťáva z nich získaná a semena. Dnes je šťáva velmi oblíbená v domácích limonádách a smoothies – osvěžujících a povzbuzujících nápojích z ovoce a zeleniny. Ze semen se získává olej, který lze využít v kuchyni.
Semínka yzopu lékařského a dalších bylin
Účinné látky a užití
Dříve byla okurka považována za nutričně nezajímavou, obsahující vesměs pouze vodu. V raném novověku byla dokonce považována za škodlivou, údajně proto, že shromažďuje v těle vlhkost a způsobuje hnilobné procesy, dle Mattioliho byla původcem hnilobných zimnic.
Již odpradávna má okurka chladivou, vlhkou a ochlazující podstatu v mnoha léčebných systémech světa. Například anglický botanik Nicholas Culpeper tvrdil, že „je vynikající na horký žaludek a horká játra“ a má zklidňující účinek na zanícené rány a modřiny.
Britský astrolog a autor první anglické knihy o zahradničení Thomas Hill roku 1577 popsal zajímavý recept – když je nemluvně nemocné a má vysoké teploty, má být jeho lůžko vystláno okurkami a ty pohltí veškerou horkost. Jiný anglický botanik a bylinář John Gerard tvrdil, že okurky pomáhají při zápalu plic.
Z prospěšných látek okurka obsahuje hlavně draslík a menší množství dalších minerálů – sodíku, železa, hořčíku, křemíku, fluoru a dále organické kyseliny, vitaminy C a B.
Napomáhá čištění krve, je vhodnou zeleninou pro lidi s vysokým tlakem, dnou, revmatismem, cukrovkou, srdce a krevního oběhu. Má příznivý vliv na ledviny a slouží k odvodňování organismu. Okurky mají velice nízkou energetickou hodnotu, a proto je lze využít při redukčních dietách. Jsou rovněž vhodnou potravinou pro lidi trpící alergií na lepek.
Bylináři Janča a Zentrich doporučují šťávu z okurky, mrkve a červené řepy k pročištění jater, žlučníku a prostaty. Obohacená ještě citrónovou šťávou působí příznivě na vylučování ledvinového a močového písku a má protirevmatický efekt. V Asii se vařené okurky konzumovaly při úplavici.
Všeobecně známý je příznivý vliv okurky na pleť – má hydratační, čistící, zklidňující, zvláčňující a vyjasňující účinky. Okurková maska pokožku osvěží a napne. Při domácím použití existuje několik osvědčených receptur – nastrouhaná okurka s citronovou šťávou, okurka s bílým jogurtem nebo se smetanou a mletým lněným semínkem. Masku lze připravit také z mletých semen, například za přidání smetany a dýňových semínek. Okurka se pro stejné účely používá v kosmetickém průmyslu. Nastrouhanou okurku lze použít jako úlevu při popáleninách. V tradiční čínské medicíně se z okurky připravuje balzám určený k léčbě kožních onemocnění, včetně opařenin a popálenin. V čínské medicíně se rozmačkaný kořen používá na rány způsobené bodlinami ježků a dikobrazů.
Semena obsahují mastný olej, glykosidy, pryskyřici a další látky. Homeopatickou tinkturou z nich se upravuje látková výměna a lze jí potírat mastnou a citlivou pleť. Odvar z nati lze použít pro antirevmatické koupele rukou a nohou.
Zajímavost
Okurka má mnoho duchovních konotací. Dokáže zchladit a ukonejšit duši. Kousky okurky umístěné na oční víčka napomáhají astrálnímu cestování.
Okurka je falickým symbolem a představuje plodnost. Podle některých tradic by okurky měli sázet muži v nejdelší den roku, aby vyrostly velké, což je další sexuální konotace. Dokonce se říká, že muž by je měl sázet nahý před úsvitem, a že velikost okurek bude přímo úměrná jeho mužnosti.
Snít o okurce bývá dobrým znamením. Pro nemocného to symbolizuje, že se rychle zotaví, pro svobodného člověka, že se brzy dobře vdá nebo ožení. Je to předzvěst obchodního úspěchu a pro námořníka šťastné plavby.
V japonském folklóru existuje bytost zvaná kappa, zjednodušeně řečeno se jedná o jakéhosi vodníka. Nejoblíbenějším jídlem těchto kreatur jsou okurky. Právě touto zeleninou se lidé snažili si kappy naklonit a často je přinášeli jako dary nebo vyrývali svá jména či jména svých dětí na okurky a házeli je do vod, o kterých se věřilo, že v nich kappy žijí, aby je obměkčili a umožnili jim se tam koupat. V některých regionech lidé jedli okurky před koupáním jako ochranu před kappami, jinde se naopak věřilo, že to zaručuje jejich útok. Sushi plněné okurkou se v Japonsku nazývá kappamaki.