Náprstník červený

Digitalis purpurea

Popis a výskyt

Dvouletá jedovatá bylina s větveným, vřetenovitým kořenem vyráží druhým rokem do výšky až 180 cm z přízemní růžice listů. Má nevětvenou, lehce ochmýřenou a jemně vroubkovanou lodyhu zakončenou krásnými květy uspořádanými v jednostranném hroznu a vykvétajícími od června do srpna. Mají nachovou, výjimečně bílou, barvu, uvnitř mají tmavě fialové či červené, bíle ohraničené, skvrny a tečky, mají baňatě zvonkovitý tvar a bývají až 6 cm velké. Podlouhle vejčité listy s křídlatým řapíkem jsou na rubu rovněž plstnaté a mají dvakrát vroubkovaný okraj. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s velkým množství černých semínek.

Původně ze západní a jihozápadní Evropy se bylina rozšířila téměř do celé Evropy a na další kontinenty, u nás roste hlavně v severozápadních Čechách. Prospívá na světlých místech v lesích – na pasekách, loukách, v křovinách, na stráních a podél cest. Nemá ráda holomrazy. Pro svůj znamenitý vzhled je oblíbenou okrasnou rostlinou a pěstuje se v různých barevných odrůdách. 

Sběr a úprava

Sbíranou částí rostliny je list. V prvním roce se listy sbírají od srpna do října, v druhém se sbírají listy lodyžní během kvetení. Bylináři je sbírají v pravé poledne a odpoledne za suchého počasí, kdy je obsah léčivých látek nejvyšší, během noci jsou totiž odbourávány, a proto ráno je jejich obsah nejnižší. Suší se co nejrychleji, nejlépe uměle v tenkým vrstvách a je třeba maximálně omezit vlhkost. Z listů se dříve připravoval nálev nebo tinktura, dnes se z něj ve farmaceutickém průmyslu izolují účinné glykosidy. 

Účinné látky a užití

Jedno anglické rčení praví, že „náprstník dokáže probrat mrtvého a zabít živého“, což naprosto vystihuje jeho podstatu. Rostlina je proslulým kardiotonikem. Ovšem i lidová medicína ji používala obezřetně a byla více aplikován zevně ve formě obkladů na otoky, vředy a pohmožděniny. Dnes se spíše než v lidovém léčitelství využívá v lékařství, neboť izolované látky z ní jsou jedním ze základních srdečních léčiv. 

Rostlina je chemicky velmi dobře prozkoumaná a mezi nejdůležitější látky z více než sta zjištěných patří glykosidy digitalin, digitoxin, digoxin, purpureaglykosidy A a B, gitoxin a gitalotoxin, z nichž se v čisté formě vyrábějí léky. Dále obsahuje flavonoidy, steroidy, chinony a aromatické kyseliny. Jako lék v rukou těch nejpovolanějších upravuje náprstník činnost srdce a krevní oběh. Používá se zejména při srdeční nedostatečnosti či selhání, tachykardické arytmii, zpomaluje srdeční frekvenci a zároveň zvyšuje svalový tonus srdce. Díky podpoře krevního oběhu přispívá také k vylučování tekutin z těla, proto v lidové medicíně sloužil jako lék proti otokům a vodnatelnosti. 

Pro moderní lékařství rostlinu objevil anglický lékař William Withering v roce 1775 (recept na vodnatelnost prý dostal od babky kořenářky, jíž se říkalo matka Huttonová) a první glykosid byl izolován roku 1841. Pro léčebné účely se v současnosti pěstuje náprstník vlnatý (Digitalis lanata), neboť má větší koncentraci účinných látek.

Zajímavost

Své botanické jméno získal náprstník proto, že jeho květy vypadají jako místo, které člověka vyloženě vybízí k tomu, aby tam strčil prst (latinsky prst digitus) a silně připomínají náprstky. Je spojen s mnoha pověrami. Údajně v květech bydlí skřítci a víly a ti si z nich šijí své šaty a rukavičky. Anglický název foxglove znamená „liščí rukavice“, neboť si prý lišky, když chodily krást slepice do kurníků, navlékaly květy jako rukavice, aby nebyly slyšet. V Irsku sloužil proti uhranutí, v Anglii jím vyvolávali zvracení. 

Britské autorky Maureen a Bridget Boland ve své knize Old Wives Lore for Gardeners tvrdí, že náprstník neléčí pouze lidi, ale také rostliny a tak ty, které rostou v jeho blízkosti, jsou zdravější, silnější a odolnější, což platí i o zelenině či jablkách. 

Vzhledem k tomu, že náprstník je jednou z nejjedovatějších evropských bylin, je zřejmé, že byl oblíben v travičství a byl spojován s čarodějnictvím. Šťáva z květu umístěná doprostřed rituálního kruhu prý umožňovala komunikaci s vílami a listy naopak dokázaly zrušit vílí začarování. Náprstníky pěstované na zahradě jsou prý pozvánkou pro víly a nošení květů při sobě láká vílí energii a zprostředkovává jejich ochranu. V římské mytologii bohyně Flora údajně ukázala bohyni Juno, jak oplodnit samu sebe tím, že si náprstník přikládala na břicho a prsa. Juno poté porodila syna Marse. Ve Skandinávii jedna báchorka praví, že víly naučily lišky zvonit na květy náprstníku, aby se mohly vzájemně varovat před blížícími se lovci. Jedna moderní legenda tvrdí, že náprstník používal slavný impresionistický malíř Vincent Van Gogh k samoléčbě epilepsie. 

 POZOR!

Náprstník je prudce jedovatý a k samoléčbě se nesmí používat! Ke smrtelné otravě údajně stačí pozření dvou listů, které jsou naštěstí velice hořké, což jejich konzumaci znesnadňuje. Přesné dávkování je alfou omegou léčivého účinku a bezpečnosti pro zdraví.