Majoránka zahradní

Majorana hortensis

Popis a výskyt

Blízká příbuzná dobromysli (Origanum vulgare) a oregana (kultivary dobromysli) je jednoletá nebo dvouletá rozkošná bylinka z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) a jejím synonymem je dobromysl majoránka (Origanum majorana). 

Obvykle bývá 20 až 30, výjimečně až 60 cm vysoká, má větvenou a hodně olistěnou lodyhu se vstřícnými, vejčitými a celokrajnými listy s krátkými řapíky, horní listy jsou přisedlé. Bílé, růžové či fialové drobné kvítky rozkvétají v červnu, červenci a srpnu. 

Pochází ze Středomoří (některé zdroje ji umísťují do severní či severovýchodní Afriky) a tak má logicky ráda teplo, slunce a lehké, výživné půdy. U nás se pěstuje a v teplejších oblastech výjimečně zplaňuje.

Sběr a úprava

Pro kulinářské i léčebné účely lze majoránku jednoduše pěstovat v truhlících, květináčích i na záhonech. Semínka se sejí v březnu a dubnu. Pro léčebné účely se sbírá nať před rozkvětem v ranních hodinách. Suší se svázaná do kytic a zavěšená na stinném a vzdušném místě nebo při teplotě do 40ºC. Poté se lístky z natě zdrhnou. Dobře usušená a skladovaná si dlouho uchová své aroma.

Z byliny se připravuje nálev, olej připravovaný nejlépe z čerstvých listů a tinktura bývají součástí bylinných směsí. Rakouská bylinářka Maria Treben připravuje z majoránky a dalších bylin „zázračnou vodu“ sloužící při zažívacích potížích a závratích. 

Účinné látky a užití

Aromatické silice, vitamin C, hořčiny, třísloviny a flavonoidy jsou hlavními obsahovými látkami této byliny. Majoránka nesmí chybět v žádné kuchyni. Je žádaná nejen pro svou výraznou chuť a vůni, ale i pro své účinky – posiluje žaludek, podporuje trávení a působí proti nadýmání. Jako koření se používá čerstvá i sušená a lze říci, že česká kuchyně je touto bylinkou doslova provoněná, možná i proto, že se nejvíce používá do těžko stravitelných jídel. Nelze ji opomenout u žádné zabijačky, používá se do jelítek, jitrnic, klobás a k dalším masům, jako jsou kachní či husí pečeně a jehněčí. Nelze si bez ní představit bramboráky či bramborovou polévku. Ochucují se jí polévky, luštěniny, zelné a houbové pokrmy, ale i zelenina a saláty. 

K dnes málo využívaným blahodárným léčebným vlastnostem patří to, že působí protizánětlivě, protikřečově, antisepticky, močopudně a mírně sedativně. Je vhodná při břišních kolikách, průjmech i menstruačních bolestech, bolestech hlavy, nachlazení, kašli, chudokrevnosti, nervovém vypětí, únavě i žalu. 

Zevně se aplikují obklady na ekzémy, záněty kůže a akné a slouží jako kloktadlo, může se inhalovat při nachlazení. Koupel uleví při vyčerpání a bolestech svalů. Olejem lze mazat a masírovat spánky při bolestech hlavy a bolestivé svaly a klouby. Bylinka údajně stimuluje tvorbu mateřského mléka a obklady ze šťávy z čerstvých listů se zmírňují otoky uzlin i žláz v prsou. V lidovém léčitelství dříve sloužilo majoránkové víno při nespavosti a pro zklidnění.

Zajímavost

Ke konzervování potravin a ošetřování ran sloužila majoránka již ve starém Egyptě. V Řecku byla symbolem radosti a byla zasvěcena bohyni lásky a krásy Afroditě, která jí svým dotykem vtiskla její vůni, sama ji údajně pěstovala a majoránka byla součástí magických elixírů a nápojů lásky. Afrodita majoránkou potírala rány svému synovi Aeneovi, když přežil Trojskou válku.