Jmelí bílé

Viscum album

Popis a výskyt

Stálezelený poloparazitický keřík nalezneme většinou na místech, kde stromy tvoří spíše solitéry, řady, shluky a řídké porosty – v parcích, sadech, alejích, hájích, na okrajích lesů, na březích vodních toků, v remízech podél silnic a cest. Tato dvoudomá rostlina vytváří v korunách stromů kulovité trsy s obvyklým průměrem 1 metr. Jmelí se dožívá až 40 let a jeho vidličnaté větve tvoří články – co článek, to jeden rok růstu, což je snadnou pomůckou k určení stáří rostliny. Kožovité listy jsou vstřícné, obvejčitého až kopinatého tvaru. Květy jsou nenápadné, drobné, žlutavé či zelenavé barvy a samčí intenzivně voní. Jmelí za své šíření vděčí zejména drozdovitým ptákům, kteří semena roznášejí buď při požírání bobulí nebo trusem. Plody – lepkavé bobule – mají bílou až nažloutlou barvu. Je známo asi 100 druhů jmelí, u nás roste pouze jeden – Viscum album.

Sběr a úprava

Jmelí lze sbírat po celý rok, nedoporučuje se pouze sběr v lednu a srpnu. Největší potenciál má jmelí sbírané brzy na podzim ještě před vytvořením bobulí a v prosinci a dle bylinářů Janči a Zentricha je coby přípravek upravující krevní tlak nejúčinnější jmelí březnové, pak listopadové a prosincové. Suší se nejlépe samotné listy, případně nať bez plodů, dřevnatých částí a kůry. Droga se suší ve stínu a skladuje v tmavých sklenicích. 

Léčebně se využívají listy, celé větévky a pupeny ve formě macerátu, mletého prášku nebo tinktury. Varem jmelí ztrácí své účinné látky. Největší léčebný potenciál má jmelí z jabloní a hlohu, dále z dubu a borovice, naopak jmelí topolové je toxické a nemá se používat pro medicinální účely. Již Mattioli rozlišoval použití jmelí dle hostitelské rostliny, a tak hruškové jmelí prý napomáhalo ženské neplodnosti a vyvolání porodu a jmelí z jabloně a hlohu se dávalo dětem do kolébky, aby je ochránilo a zahnalo noční můry. 

Účinné látky a užití

Využití jmelí v lidové medicíně má dlouhou tradici. Je známé jako prostředek antiseptický, protikřečový, protikrvácivý, močopudný, antisklerotický a jako srdeční tonikum. Léčily a lečí se jím revmatismus, zimnice, tuberkulóza, tyfus, epilepsie, vředy, vysoký krevní tlak a některé typy rakoviny. Výtažky z pupenů příznivě ovlivňují činnost srdce, stimulují slinivku, ulevují při menopauze a doporučuje se jejich užívání při ateroskleróze. Při špatném prokrvování lze aplikovat koupele v jmelí.     

V moderním lékařství je jmelí součástí protinádorových přípravků a v kosmetické průmyslu je extrakt z něj součástí mastí zklidňujících pokožku. Listy rostliny jsou oblíbeným homeopatickým lékem. Legendární rakouská bylinářka narozená v Žatci Maria Treben doporučuje každému, kdo má potíže s vysokým krevním tlakem a krevním oběhem, každoročně šestitýdenní kúru z jmelí – jmelí namáčíme 12 hodin ve studené vodě, poté se výluh zahřeje a scedí. Pije se teplé tři týdny tři šálky denně, dva týdny dva a poslední týden jeden šálek denně. Poměr je jedna čajová lžička jmelí na jeden šálek.

Zajímavost

Jmelí je symbolem mužské síly, odvahy a plodnosti. Již Keltové si jej zavěšovali do svých příbytků jako ochranu před zlými duchy, ohněm i bouří. Jejich duchovní druidové rostlinu obřadně sekali v bílých róbách pozlacenými noži ve tvaru srpu při významných příležitostech jako novoluní či slunovraty (odtud zřejmě pramení spojení jmelí a Vánoc). Rituál sekání měl pevná pravidla, jmelí se nesmělo dotknout země a kněží jej řezali z další keltské posvátné rostliny dubu a přisuzovali mu magické vlastnosti a posvátnou moc. Ve starověku sloužilo jmelí proti uřknutí a jako protijed. 

Lepivost bobulí symbolizuje lidskou soudržnost a na Vánoce se jmelí věší do příbytků jako požehnání a ochrana domu. Je symbolem usmíření a lásky. Křesťanství léčivé vlastnosti jmelí ztotožňuje se schopností Ježíše Krista uzdravovat. Legenda vypráví, že jmelí bylo původně stromem. Z jeho větví Josef vyrobil kolébku pro Ježíška. Po 33 letech Římané z téhož stromu zhotovili kříž, na kterém Krista ukřižovali. Jedna verze tvrdí, že strom se prý tak styděl, že se rozpadl na malé keříky, které od té doby přinášejí jen a jen dobro všem, kteří pod nimi projdou. Jiná verze hovoří o tom, že rostlinu potrestal Bůh a učinil ji parazitem. Jmelí je proto někdy nazýváno „dřevo kříže“ (lignum crucis). 

POZOR!

Ohledně toxicity jmelí se dostupné zdroje různí. V každém případě je třeba nepřekračovat terapeutické dávky, neboť nadměrné užívání může způsobit nevolnost. Také se hovoří o jeho hypnotických účincích. Důležité je, aby léčebné přípravky užívané vnitřně neobsahovaly bobule. 

Jmelí nesmí užívat těhotné ženy, neboť tyramin v něm obsažený vyvolává stahy dělohy.