Hořec žlutý

Gentiana lutea

Výsev

V jarních měsících

Sklizeň

Červen – červenec

Popis a výskyt

Mohutná vytrvalá bylina vyrůstá ze silného oddenku a má pouze jednu nevětvenou lodyhu, jež je dutá a lysá. Může dorůst až do výšky 2 metrů a dožít se 60 let. Vstřícné listy eliptického tvaru jsou podélně rýhované, spodní jsou uspořádány v přízemní růžici, lodyžní jsou přisedlé. Začíná kvést po čtvrtém až desátém roku života zlatožlutými květy vyrůstajícími ve svazečcích v úžlabí listů. Jejich koruna je rozeklaná do pěti až šesti cípů. Plodí tobolky plné oválných semen.  

Statný hořec pochází z horských oblastí Jižní Evropy – Alp, Dolomit a Karpat. Rozšířil se i k nám a najdeme jej na horských pastvinách a loukách. 

Sběr a úprava

Hořec je chráněnou bylinou, proto se pro léčebné účely pěstuje. Sbírá se kořen kvetoucích rostlin (to znamená od čtvrtého, pátého roku života) časně z jara nebo po odkvětu od září do listopadu. Suší se rychle při teplotě do 60ºC. Kořen nesmí ztmavnout a začít fermentovat, ztrácí tím hořčiny a svůj potenciál. Z kořene se připravuje odvar, častěji nálev a prášek. Pro potravinářské účely se naopak nechává fermentovat a následně se suší. Získá tak červenohnědou barvu na rozdíl od nefermentovaného sušeného kořene žlutavé až světlehnědé barvy. Není pak tolik hořký a fermentací se vytvoří aromatické látky. 

Semínka yzopu lékařského a dalších bylin

Účinné látky a užití

Jak již název napovídá, má hořec co do činění s hořkostí a tudíž léčivými přípravky na žaludek a žlučník. Patří mezi léky označované jako amara nebo stomachika. Jeho kořen obsahuje čisté hořčiny, které napomáhají tvorbě trávicích enzymů, vylučování trávicích šťáv a žluče, povzbuzují vstřebávání živin, tlumí dyspepsii. Nálev či prášek se užívají při nechutenství – hořkost drogy zvyšuje tvorbu slin a tím podporuje chuť k jídlu. Lék slouží při špatné funkci žlučníku, žaludku, jater a slinivky, při nadýmání, ale i anorexii. Bylina podporuje tvorbu červených a bílých krvinek, činnost centrální nervové soustavy a je vhodná při rekonvalescenci, svalové ochablosti, chronických onemocněních, k posílení funkce trávicí soustavy, jater a k celkovému posílení organismu a jeho imunity. Je oblíbeným prostředkem v homeopatii. 

Prášek lze použít zevně na špatně se hojící rány. Dříve bylo obvyklejší vyrábět z hořce tinkturu a sloužila proti zimnici, dně, při chudokrevnosti nebo pro kříšení z mdlob. Je prokázáno, že zvyšuje krevní tlak. Dále se hořec používal ve formě obkladů na revmatické klouby a byl údajně součástí legendárního theriaku – tajné směsi bylin a dalších substancí, která původně sloužila jako protijed proti hadímu uštknutí, později jako protijed při mocenském travičství a následně jako všelék užívaný při ohroženích jako byly morové rány. Theriaky mívaly až 50 ingrediencí a nechávaly se zrát i několik desítek let. Vyvinuly se z nich švédské kapky, které na rozdíl od theriaku nejsou zejména placebem, ale ulevují hlavně při zažívacích obtížích.  

Hořec se přidává do aperitivů a likérů, obzvlášť těch žaludečních, a připravuje se z něj bylinné víno, v minulosti i pivo. Je hlavní přísadou bitteru Angostura. Kořen v sobě kombinuje extrémní hořkost a poměrně velký podíl cukru. Chuť je zpočátku sladká, ale hned následuje dlouhotrvající hořkost. Hořec se uplatní i v přírodní kosmetice – spolu s jinými bylinami se z něj vyrábí například přírodní deodoranty nebo masti. 

Zajímavost

Amarogentin obsažený v hořci je nejhořčejší známou přírodní látkou. Své rodové jméno rostlina dostala po králi Illýrie jménem Gentius, jenž zemřel pravděpodobně roku 186 př.n.l., a dle římského filosofa Plinia Staršího objevil léčivé vlastnosti hořce. Ve středověku byl hořec používán při rituálech a v magii a mnohdy nahrazoval drahou mandragoru. Alpští rolníci si sypali prášek z kořene do bot, aby jejich nohy byly silné a nepotily se. Hořec se dokonce přidával do krmiva pro zvířata, aby jim dodal apetit. 

Z hořce se od roku 1884 vyrábí svého času nejpopulárnější nealkoholický nápoj v USA. Byl to jeden z prvních masivně produkovaných sycených „softdrinků“, který byl původně (od roku 1876) vyráběn jako medicína s názvem Moxie Nerve food, což lze přeložit jako Moxie – výživa pro vaše nervy. Na základě reklam na tento nápoj dnes slovo moxie v angličtině označuje odvahu, smělost, troufalost, odhodlanost. 

POZOR!

U nás se ve volné přírodě vyskytuje osm druhů hořců a všechny jsou vzácné a přísně chráněné. 

Užívání hořce není vhodné v těhotenství, při kojení, při vysokém krevním tlaku a při žaludečních a dvanácterníkových vředech.

Previous
Previous

Heřmánek pravý

Next
Next

Jmelí bílé