Chmel otáčivý

Humulus lupulus

Popis a výskyt

Vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých (Cannabaceae) se dožívá až 25 let a obvykle dosahuje výšky 3–5 m . Plody jsou vejcovité nažky, pokryté pohárkovými žlázkami, uspořádané v šišticovitých převislých plodenstvích. Původním domovem chmele je mírné pásmo severní polokoule, dnes se pěstuje po celém světě. Chmel má rád vlhko a divoký se nejčastěji vyskytuje v lužních lesích, olšinách, na okrajích lesů a na březích potoků a řek. Vyhovuje mu kyselá červenozem, kterou u nás oplývá Žatecko, jež je jeho pěstováním proslulé. Poskytuje nejkvalitnější chmel na světě. Kromě České republiky jsou největšími pěstiteli Německo, USA, Polsko, ale i Etiopie a Čína.

Sběr a úprava

Pro léčebné účely se sbírají samičí šištice a chmelové žlázky (mají největší obsah hořkého lupulinu) krátce před dozráním na přelomu srpna a září. Šištice se suší na stinném vzdušném místě nebo při maximální teplotě 40 °C. Chmel dlouhým skladováním ztrácí své léčivé vlastnosti a měl by být spotřebován nejpozději do jednoho roku. Nejčastějším způsobem úpravy je nálev nebo macerát. Mezi odborníky nepanuje shoda, zda je vhodnější jako léčivku sbírat divoký chmel, či jej pěstovat.

Účinné látky a užití

Šištice chmele obsahují pryskyřici, hořčiny, silice, třísloviny, flavonoidy a další látky. V lidové medicíně slouží jako sedativum, při nechutenství, zahání nespavost, má močopudné a relaxační účinky – mírní křeče, působí proti nadýmání, zklidňuje žaludeční neurózu, napomáhá regulovat menstruační cyklus, zmírňuje příznaky klimakteria,u mužů zmírňuje sexuální pudy. Řekové a Římané chmel používali k čištění krve a jako diuretikum.

Nálev či macerát lze využít i jako bylinnou koupel nebo s ním mýt vlasy pro zvýšení jejich lesku.

Chmelovým výhonkům se někdy říká „chmelový chřest“ a konzumují se jako zelenina, nakládají se a připravujíse z nich polévky a omelety. Tuto zeleninu s vysokým obsahem vitaminů řady B a minerálů znali již staří Římané a sesolí a octem se jedla i ve středověku.

Chmel se používá jako vykuřovadlo pro uklidnění, zbavení se stresu a nervozity, při nespavosti a k tlumení libida.

Zajímavost

Existuje několik verzí vzniku jeho botanického názvu humulus. Buď pochází z latinského humus (zem), neboť bezopory se plazí po zemi. Další verze tvrdí, že je latinizovaným výrazem pro chmel – ze slovanského chmele čistaroněmeckého humle. Botanický přívlastek lupulus je odvozen z latinského lupus neboli vlk a pravděpodobně poukazuje na obtáčivou vlastnost chmele – ovine svého hostitele jako vlk ovci při jejím ulovení, a tím škodírostlinám.

POZOR!

Chmel může vyvolat alergickou reakci, a to nejen při vnitřnímužívání,aleipřisběru.