Jídla ze skanzenu: kalendář kdy a co uvařit

Rubrika Jídla ze skanzenu se objevila poprvé ve čtvrté řadě a od té doby představila už 64 zajímavých tradičních pokrmů našich předků.

Tradice se prolínají celým rokem, každoročně se opakují, a tak vnášejí do života řád, předvídatelnost a tím i jistotu. Spolu s pranostikami určovaly běh roku v časech, kdy doma nevisel kalendář, práce se řídila počasím a přežití záviselo víc na přírodě než na schopnostech. Střídání práce a odpočinku, zápřahu a slavností je lidskou přirozeností. Fungovala u starých Keltů, Slovanů, Germánů i křesťanů. Církev vnesla do běhu roku přesně daný rytmus a půsty, odříkání a sebezpytování jako přípravu na slavnost. Mnoho z pohanských svátků spojila se svými slavnostními dny, přesto lidé stále dodržovali i své původní zvyky a rituály. To vše tvoří naše pestré folklorní dědictví, nekonečnou studnici tradic, z které vybíráme ty nejznámější, které si můžete užít i v dnešní moderní době.

Sv. Ján

Předvečer svátku svatého Jana Křtitele mají byliny magickou noc, uzdravují i přivolají lásku, proto se v noci sbíralo devatero kvítí. Pranostika ‚Na sv. Jána jahody do džbána‘ jasně ukazuje nejoblíbenější svatojánský pokrm – čerstvým jahodám se nic nevyrovná. Jistě není náhodou, že tento světec má svátek jen krátce po letním slunovratu, největším pohanském svátku.

Dožínky

Od jara do konce léta měli všichni na venkově plné ruce práce. Teprve, když bylo obilí pod střechou a většina plodin sklizených, mohli si oddechnout a pořádně to oslavit. Dožínky, dočesná, konopná a další slavnosti na závěr sklizně svědčí o úrodnosti naší země i fantazii našich předků. Jedno jídlo ale všechny oslavy spojuje – bohaté kynuté koláče. Upečte si je s přáteli a vyprávějte si třeba o dovolené.

Posvícení na Sv. Václava

K svátku svatého, jemuž byl zasvěcen kostel, pořádala náboženská obec procesí, které bylo obvykle spojeno s jarmarkem, trhy a večerní zábavou. Císař Josef II. tuto praxi v roce 1781 zrušil, snížil počet církevních svátků na 27 dnů v roce a povolil pouhé dvě procesí ročně. Různá venkovská posvícení sjednotil na druhou říjnovou neděli, odtud pramení obliba havelských bálů, honů a posvícení. Nejoslavovanějším světcem přesto zůstával patron české země a vinařů sv. Václav. Pozvěte přátele na svatováclavskou husu a posvícenské koláče.

Dušičky

Konec léta znamená příchod dlouhé zimy, během které se může ledacos stát. Keltové tento přechod vnímali jako konec starého roku a začátek nového. Během noci z 31. října na 1. listopadu se otevírá svět a mrtví mohou navštívit živé. Proto si své blízké zemřelé připomínáme na Dušičky a tichou vzpomínku doprovázejí svíčky – světlo. Skromné venkovské jídlo z Valašska kontrabáš z pohanky a brambor vám dodá sílu do blížící se zimy.

Svatomartinské hody

Do sv. Martina skončily všechny zemědělské práce a čeleď se s hospodářem domlouvala na další rok, nebo loučila a šla dál. Letošní víno už dokvasilo, vykrmené husy bylo třeba před zimou sníst, a tak se slavilo pečenými husami, lokšemi, martinským vínem a zahnutými rohlíky, tzv. martinskými. Čeleď je dostávala jako výslužku na cestu. Výborná příležitost k setkání.

Advent

Zima a tma držela lidi doma, návštěv ubývalo, zásoby se postupně tenčily. Všichni se těšili na zimní slunovrat, později na Štědrý den a narození Ježíše Krista, kdy se zima zhoupne do druhé poloviny. Čekání krátily ruční práce a také chystání slávy vánoční. Ze sušeného ovoce skládaly maminky a děti různé figurky na hraní, pekly perníčky a jiné trvanlivé cukroví – zázvorky a anýzky. Místo věnce si můžete sestavit vícepatrový vrkoč – pečené věnce různých velikostí s rozinkami a oříšky zdobené sušeným ovocem, mašlemi a jablíčkem.

Vánoce

Čas setkání s rodinou, návštěv i rozjímání dnes vnímáme jako největší svátky roku. Vánoce jsou také jednou z mála příležitostí, při které jíme téměř stejná jídla jako naši předkové před 200 lety – vánočku, kubu s houbami, rybí polévku a kapra, štrúdl…

Masopust

Třemi králi dnes začíná masopust, který končí Popeleční středou (ta zahajuje šestitýdenní předvelikonoční půst). Bujaré veselí, maškarní průvody, bohaté hostiny a různé šprýmy najdete po celé Evropě. Během masopustu se konaly zabijačky i domlouvaly svatby, často se lidé také brali. Zabijačkové speciality, maso, koblihy a koláče v zimě dodají sílu i dobrou náladu, zvlášť když se o ně podělíte s přáteli.

Vítání jara

První jarní den vychází na 20. března, tehdy vychází slunce přesně na východě a zapadá přesně na západě a den je téměř stejně dlouhý jako noc. Příroda se probouzí, zelená a nabízí plno čerstvých a výživných bylin a výhonků, které po zimě doplní vitaminy. 

Lidé zdobili svá obydlí zelenými větvičkami a tento zvyk se přeměnil do podoby létečka. Létečko je rašící malý stromeček ozdobený mašlemi a vyfouknutými vejci jakožto symbolu smrti. Vyrobit si můžete i Smrtku ze suchého roští s náhrdelníkem z prázdných skořápek a vtisknout do ní vše zlé. Spalte ji a rozlučte se se zimou. Smrtka se vynáší na pátou postní neděli, tzv. Smrtnou, létečko se zdobí na šestou postní neděli, Květnou. Poté nastává pašijový týden a Velikonoce. Posilněte se pražmem, tradičním postním pokrmem. Nechte čtyři dny naklíčit zrna obilí nebo vločky a pak je opražte s cibulí, špekem nebo mákem a medem

Velikonoce

Největší křesťanské svátky připomínají ukřižování Krista, lidé pečou beránky (na památku nejvyšší oběti) a kynuté pečivo, které svým zvětšováním objemu má zajistit hojnost a prosperitu. Mazanec neboli bochánek upečený na Bílou sobotu a požehnaný v kostele na Hod boží velikonoční a vařená vejce jakožto symbol života museli ochutnat všichni členové rodiny a hospodářství, aby se za rok ve zdraví sešli a vše se jim dařilo. Tak své milované sezvěte ke stolu.