Je libo nový záhon? Nebo snad pařník?
Zima už pomalu ztrácí na své síle a příroda se probouzí z dlouhého spánku. A naše zahrádky jakbysmet! Kdo přemýšlí o založení nových záhonů, rádi mu s tím poradíme. Rýče, motyčky a vidle do rukou, vzhůru do práce! Ať nás má zahrádka letos za co odměnit.
Se zakládáním záhonů není dobré otálet. Čím dříve začneme, tím lépe, půda by si před zasetím prvních semínek měla stačit trochu slehnout. Proto dobře sledujte zahrádku, zdali je zem po zimě stále zmrzlá. Že není? Pak je ten pravý čas začít s přípravou záhonků na novou sezónu!
Jak založit prostý záhonek
Záhon lze založit velmi jednoduše. Stačí k tomu pořádné nářadí! Rýčem vykopáme drny a očistíme je co nejvíce od hlíny. Tím odhalíme panenskou půdu, která doteď tkvěla pod trávníkem. Et voilà! Záhon je připraven. Drny pak uložíme nejlépe na kompost, hezky zelenou stranou dolů. Tím uspíšíme jejich rozklad, protože tráva zůstane zatemněná a nebude se tolik snažit růst. Záhonek je dobré mít dlouhý, ne moc široký, aby se nám na něm dobře pracovalo. Měli bychom z jeho kraje pohodlně dosáhnout na střed, protože tam určitě poroste nějaký zákeřný plevel, který budeme muset vytrhnout.
Takto vytvoříme ten nejzákladnější záhon, který bohatě stačí na všechna pěstební dobrodružství. Půda pod trávníkem bývá nevyčerpaná, neboť se na ní intenzivně nepěstovaly žádné plodiny. Nemusíme ji tak první rok před samotným setím či sadbou vůbec hnojit. Můžeme do ní snad jen hráběmi vpravit trochu kompostu, pokud v ní chceme pěstovat plodiny náročné na živiny, jako je zelenina 1. tratě (rajčata, papriky, dýně, cukety, košťáloviny apod.).
Do půdy můžeme také zahrabat vrstvu listí, slámy či posečené trávy, asi tak 20–30 cm pod povrch. Organický materiál bude držet vlhkost, navíc svým postupným rozkladem uvolní živiny pro naše rostlinky a také přiláká žížalky a další užitečné žrouty.
Vyvýšený záhon, vyšší dívčí mezi záhony
Už jste slyšeli o vyvýšených záhonech? Je s nimi trochu větší práce, ale rostlinky se v nich mají vskutku královsky! Jeho kouzlo spočívá v několika vrstvách různého organického materiálu, který snadno najdeme na zahradě. Tyto vrstvy svým postupným rozkladem trochu prohřívají půdu, uvolňují dlouhodobě živiny a hezky drží vodu. Rostlinkám se ve vyvýšených záhonech daří opravdu výjimečně, mají vše, co by si jen mohly přát. A my vlastně také! Tyto záhonky nemusíme rýt, stačí provzdušňovat jejich svrchní vrstvu. Navíc si ušetříme i bolavá záda, protože se k rostlinkám není třeba sklánět. Jen životnost vyvýšeného záhonu není nekonečná. Jednou za 5–6 let bývá nutné záhon obnovit.
A jak tedy vyvýšený záhon založit? Prvním krokem je odstranění drnů a alespoň 20–30 cm hlíny. Následně postavíme boční stěny záhonu, použijeme třeba dřevěná prkna. Vnitřek konstrukce můžeme vyložit nopovou fólií, aby se prodloužila životnost dřeva. A co dáme dovnitř záhonku? Do takto připravené konstrukce budeme vkládat horizontálně vrstvu po vrstvě různé materiály. Každá vrstva by měla být tlustá aspoň 15-25 cm. Dospodu přijde hrubý podklad, tedy velké větve, polena či pařezy. Na ně uložíme vykopané drny (kořínky směrem nahoru) a pokračujeme vrstvou menších větviček. Kdo neshrabal na podzim listí, může to udělat teď! Následuje totiž směs listí a posekané trávy, oboje by mělo být suché. Navrch už jen nasypeme a uhrabeme silnější vrstvu zeminy smíchané s kompostem. Necháme vše trochu slehnout a můžeme sít a sázet!
Jak si založit pařeniště?
Kdo chce sklízet zeleninu co nejdříve a nechce si pořizovat fóliovník ani skleník, může si sestavit jednoduchý pařník. K čemu pařník slouží, si přečtěte v našem dřívějším článku tady. Postavit pařeniště zvládne každý, navíc to není vůbec drahé. Rozlišujeme pařník studený a teplý. Ten první zahřívají jen paprsky slunce, tomu druhému dopomůžeme k teplu my, třeba koňským hnojem. A jak pařníky postavíme?
Se studeným pařeništěm je nejlepší začít co nejdříve, aby se stačil paprsky prohřát. Seženeme pár starých cihel, dřevěná prkna nebo kvádrové balíky slámy. Z nich vytvoříme stěny vysoké cca 30 cm, přičemž je vhodné mít jižní stranu o něco nižší, aby dovnitř dopadalo co nejvíce slunečních paprsků. Jak bude pařeniště široké a dlouhé, záleží na nás. Nejdůležitější je střecha, kterou mohou tvořit stará nepoužívaná okna s rámem nebo třeba plastové desky propouštějící světlo. Kreativitě se meze nekladou! A studené pařeniště je na světě.
Jak na teplé pařeniště? S ním stačí začít až v polovině března. Konstrukce je stejná jako u studeného pařeniště, ale je potřeba navíc sehnat nejlépe koňský hnůj (dobře však poslouží i nevyzrálý kompost). Díky rozkladu, který v těchto hmotách probíhá, vytváří materiál teplo. A to my potřebujeme! Vykopeme tedy 50 cm zeminy a do vyhloubeniny následně vložíme 30 cm sešlapaného koňského hnoje nebo nevyzrálého kompostu. Zbytek doplníme zeminou smíchanou s již vyzrálým kompostem. Poté stačí pařník zaklopit stříškou a čekat. Po pár dnech je pařeniště hezky vyhřáté a připravené na první semínka a sazeničky.
