Historie nejstaršího semenářství, které zažilo největší slávu za první republiky

Zahrádkaření má v naší zemi dlouholetou tradici. Dokonce ještě v období 90. let 20. století by se dalo hovořit o české „zahrádkářské velmoci“, ačkoliv trend vlastního pěstování s rozvojem trhu na prahu nového milénia klesl.

Zahrádkaření se potýká se stárnutím členů a s nepříliš žhavým zájmem mladých lidí, podobně jako třeba myslivost nebo rybářství. Nástup velkoobchodních řetězců, jejich monopolní vliv na trhu a finanční náročnost pronájmu či vlastnění pozemku domácímu pěstování, ale i menším zahradnickým firmám, situaci neusnadňují.

Živoucím důkazem toho může být i firma Semena Vaněk, která se těšila největší slávě v době první republiky a má, stejně jako mnoho dalších firem, jež postihlo znárodňování po únoru 1948, pohnutý osud. Kdo by dnes řekl, že obchod se semínky a zahradnickým náčiním na Bubenském nábřeží v Praze ještě před únorem 1948 patřil člověku, jenž se mohl hrdě hlásit k jedničce na semenářském trhu nejen na československém území, ale i v zahraničí – firma srbského přistěhovalce a burzovního rady Jindřicha Vaňka zásobovala i dvůr černohorského krále Nikoly I. 

Při procházce po Bubenském nábřeží v Praze nemůžete minout krásný secesní dům s nazelenalou fasádou, na jehož průčelí se až s podivem dochoval, obě války i komunismus přežil, ve štuku vyvedený název „Semenářství Jindř. Vaněk“. Dům jménem Maribor tenkrát navrhl významný český architekt Emil Králíček spolu s Matějem Blechou.

Jindřich Vaněk svou semenářskou firmu založil již v roce 1899. Zpočátku to neměl na českém trhu jednoduché, o to méně, když se na něm snažily prosadit i vídeňské firmy Wolfnerova semena a Rott und Vogel. Ty sázely na odvážné reklamní letáky s ženskými akty, přesto však nakonec uspěl Vaněk.

Závod Jindřicha Vaňka nejprve sídlil v domě U Zlaté husy (kde je dnes hotel), ale jakmile se jeho firma začala rozrůstat, koupil pozemek v Holešovicích na již zmíněném Bubenském nábřeží. Kromě činžovního domu na místě nechal zbudovat i vozový park, sušičku semen, třídírnu, sklad, velký dvůr s proskleným přístřeškem, kde se konaly různé přehlídky a akce. Před znárodněním společnosti a zalitím vrstvou betonu byl dvůr originálně a úhledně vydlážděn dřevěnými kulánky. „Závod můj je největším semenářským podnikem v naší republice. Má své elektrické zařízení a nejmodernější stroje na čištění semen. Vlastní rozsáhlé pokusné zahrady a pole ku zkoušení semen na klíčivost a vegetaci. Závod čítá přes 100 zaměstnanců. Obdržel na 228 různých vyznamenání a přes 17 tisíc pochvalných dopisů. 45letá zkušenost v semenářství. Informace, pokyny a rady ochotně,“ píše se na Vaňkově hospodářském rádci z roku 1928.

Jindřich Vaněk katalogy semen nechal vyrábět v češtině, němčině, maďarštině a slovenštině. „Velmi cenný obsah pro Vás!“ stálo na obálce.

Znárodnění firmy bylo pro Jindřicha Vaňka životní tragédií – v březnu 1948 spáchal sebevraždu. „Nepřenesl to přes srdce, a tak si doma pustil plyn,“ říká současná spolumajitelka obchodu, Vaňkova pravnučka Olga Šerclová. V domě se později usadil státní podnik Sempra, který na tomtéž místě sídlí dodnes. Potomci Jindřicha Vaňka dostali zpět v restituci pouze činžovní dům, ostatní prostory si musejí od Sempry pronajímat. 

Sortiment Vaňkovy firmy byl velmi pestrý, v dnešní době by mu nebyla schopna konkurovat žádná osivářská firma. Vaněk produkoval množství polních plodin, takže měl sbírky jetelů, vojtěšek, obilovin, luskovin, zeleninu, květiny, cibuloviny, léčivé rostliny… Možnost distribuce obrovského množství odrůd byla pravděpodobně usnadněna i mírnější legislativou, která se až za druhé světové války a po ní omezila především na F1 hybridy a je tak nastavena dodnes. Vaněk prodával i vše, co k zahradě patří – různé druhy zahradnického nářadí, hnojiva, ochrany rostlin i vtipné dárky. Určitě je vám povědomý „panáček“ v květináči, jehož hlava se osívala na jaro travou. Vaněk ji prodával jako „Vaňkovu žertovnou hlavičku“.

Jindřich Vaněk vydával každoročně nové ceníky i s popisem odrůd, které rozesílal svým odběratelům nejen po republice, ale i za hranice. Katalogy nechal vyrábět v češtině, němčině, maďarštině a slovenštině. „Velmi cenný obsah pro Vás!“ stálo na obálce. „Pokud nemáte potřebu semen, laskavě v obálce pošlete zpět,“ píše se na ní. Měl vyrobené boxy pro obchody na vsi, do nich vkládal papírové kartonky se sáčky. Současným majitelům obchodu někdo přinesl jeden takový zachovalý sáček i se semínky ředkvičky uvnitř. „Klíčit jsme je ale nezkoušeli, ředkvička si podrží klíčivost maximálně pět let,“ říká Ludmila Dušková, spolumajitelka současného obchodu.

I přestože je dnes těžké navazovat na dobu tehdejší slávy Vaňkova semenářství, zahradnický obchod na Bubenském nábřeží si přesto drží svoji stálou klientelu. „Fungujeme spíše i jako poradna. A nejen v rámci zahradničení, ale i jako psychologická, se zákazníky se známe. Jen vstoupí a už víme, co si budou přát nebo jaké mají starosti,“ uzavírá Ludmila Dušková.