Planta naturalis udržuje genofond našich luk pro další generace

Kvůli technologickému vývoji, industrializaci a změnám v chovatelství či zemědělství se plochy luk neustále zmenšují. V rámci naší krajiny by jejich zachování přitom mělo patřit mezi nejdůležitější úkoly.

Louky totiž poskytují nenahraditelné zázemí širokému okruhu endemických rostlin, čímž udržují bohatý genofond naší krajiny a vytvářejí přirozené zázemí pro mnoho živočišných druhů. Na jeden druh rostliny bývá navázáno 5 až 10 druhů nepostradatelného hmyzu, který ke svému životu potřebuje přirozené zázemí. Co ale dělat, abychom je v co největším měřítku zachovali? S Planta naturalis můžeme vypěstovat nové.

Pod názvem Planta naturalis neboli „rostlina přírodní“ (v překladu z latinského názvu) se ukrývá unikátní zemědělský projekt zaměřený na uchování, péči a obnovení vytrácejícího se genofondu našich luk. Ačkoliv se tento koncept vznikající počátkem 90. let u nás neujal tak jako v Německu či Rakousku, cestu si k němu nachází stále větší procento především mladší populace. „Hodně lidí se tehdy ptalo, proč pěstujeme plevel – my jsme naší myšlence ale opravdu věřili,“ vypráví paní Nikodémová, spoluzakladatelka projektu. „Začínali jsme doslova na koleni. Dnes se svět a vnímání přírody hodně změnily a lidé začínají chápat nepostradatelnost luk a jejich pěstování jako vlastní zodpovědnost.“ 

Význam luk včera a dnes

Louky doprovázejí lidstvo od počátku věků. Nejdříve představovaly přirozenou píci pro pravěkou zvěř a s nezastavitelným příchodem cíleného chovu je lidé začali využívat coby nevyčerpatelnou zásobárnu čerstvého krmiva. Během kontinuálního spásání docházelo k protrhávání malých stromků, které nemohly vyrůst v hluboké lesy, čímž docházelo k přirozené údržbě lučních ploch. Maso ještě donedávna představovalo natolik cennou komoditu, že se zvěř chovala především k tažným účelům. Po příchodu technické revoluce většinu tažné práce však zastaly stroje a ve svitu stále jednoduššího pěstování potravy se zvěř počala chovat ve velkém. Rozlehlá kukuřičná pole tak upozadila spásání luk a ty zůstaly ležet ladem bez jejich přirozeného spásače. 

Louka jako živý organismus

Složení luk se liší podle lokálních podmínek. Na alpských loukách najdete jiné společenství rostlin než v horských či nížinných oblastech. Jeden z nejtěžších úkolů zakladatelů Planty naturalis tak představovaly prvotní sběr a kompletace semen autentických rostlin, které dlouhá léta probíhaly přímo uprostřed jednotlivých luk. Dnes většinu rostlin pěstují na svých polích v samostatných monokulturách a ze sklizených semen kompletují vhodné semenné směsi pro zakládání luk. 

Za touto romantickou představou však stojí tvrdá práce. Příroda monokultury přirozeně odmítá a vpouští mezi rostliny plevel, který pěstované vytrvalé rostliny omezuje svým rychlým růstem. Ten se musí během prvních let neustále odstraňovat nekonečným ručním pletím. V sezoně je tak na polích stále co dělat a během zimy probíhá sušení, prosévání, pytlování, čištění a další nezbytné práce. Odměnou je stále větší procento nadšených zákazníků. „Louku nemusí zakládat jen zemědělci jako píci pro krmení zvěře – krásná louka může vzniknout jako okrasný prvek přinášející přírodní pestrost i na docela malé zahrádce. Každý tak může malou měrou přispět k zachování diverzity naší krajiny,“ nabádá zakladatelka projektu. 

V repertoáru lučního květinového hospodářství Planta naturalis najdeme semenné směsi vyhovující veškerým krajům naší země – od klasické kopretinové louky, louky pro motýly a české květnice až po skvosty typu louky starých časů. Rostliny pocházející z autentických luk však nelze pěstovat stejně jako jiné modifikované zemědělské plodiny a počet získaných semen se rok od roku liší. „Stejně jako když chytíte divoké zvíře a chováte jej v zajetí, jeho chování a život se promění, tak i pěstování mění povahu divokých květin,“ dodává Nikodémová.

Důležitou součástí její práce je i osvěta, díky které i přes prvotní nedůvěru k projektu začíná význam luk chápat stále více lidí. A jelikož největší vizí zakladatelů je přesvědčit lidi o neoddiskutovatelných přínosech v udržitelnosti našeho životního prostředí, mohou se za svoji práci hrdě postavit. Louky zakládají nejen zkušení zemědělci a chovatelé s jasným záměrem využití, ale taktéž nadšení zahradníci z čistého zájmu o budoucnost naší krajiny. A stejně jako u většiny dobrých věcí vyžaduje i pěstování louky trpělivost a pokoru. Jak říká sama paní Nikodémová: „My nikam nespěcháme. Pěstovat louku je vytrvalostní běh na dlouhou trať, za svojí tvrdou prací však nakonec vidíte nádherný výsledek.“