O krajině, půdě a selském rozumu s prvním českým ekologickým zemědělcem

Za panem Hutařem se již od počátku natáčení pořadu Herbář každý rok pravidelně vracíme. Pokaždé nás překvapí něčím novým, předá trochu svých myšlenek.

Ze svého prvního setkání s panem Martinem Hutařem ve firmě PROBIO ve Starém Městě pod Sněžníkem před pár lety jsem si dovezla ofocený novinový článek, který je zarámovaný na chodbě sídla. Má titulek „Šach chemii“, je datován 25. března 1989 a Hutař coby člen hnutí Brontosaur, mládežnického sdružení vychovávajícího k ekologickému myšlení, v něm prezentoval na tehdejší dobu zajímavý projekt na produkci jehněčího masa a kořenové zeleniny: „Pokusná výroba potravin v ekologicky vyvážené zemědělské soustavě s péčí o přirozenou půdní úrodnost, o krajinu, vody, o životní prostředí vůbec. Zkrátka – chceme zkusit produkovat potraviny přirozenějším způsobem než běžná zemědělská velkovýroba. Půjde samozřejmě o zanedbatelná množství i plochy, ale náš zdar by mohl pomoci následovníkům.“

Že tomu Statek Hanušovice a JZD Dubicko daly šanci, nebylo až tak důležité jako sametová revoluce, která příšla o pár měsíců později. Ještě předtím, než Hutař založil spolu s Karlem Matějem firmu PROBIO, aby začali s ekologickým zemědělstvím naostro, propašoval z Rakouska pytel se špaldou, která se za komunismu přestala v Československu úplně pěstovat. Dnes jí sklízí asi 300 tun na vlastní farmě a dalších téměř 1 000 tun vykupuje od spřátelených ekologických zemědělců. Špalda je spolu s pohankou symbolem tuzemských biopotravin i úspěchu PROBIO, přičemž poptávka po těchto surovinách je větší, než kolik ve Starém Městě dokáží vyprodukovat. 

Za panem Hutařem se již od počátku natáčení pořadu Herbář každý rok pravidelně vracíme. Pokaždé nás překvapí něčím novým, předá trochu svých myšlenek. Mezitím PROBIO v tichosti a přirozeně rozšiřuje svou výrobu – dnes disponuje dvěma mlýny, 125 zaměstnanci, 364 hektary polí, kde se pěstuje pohanka, špalda, čirok, oves, a 120 hektary pastvin, na kterých chovají přes 450 ovcí. Zároveň zavádí spousty chytrých řešení pro udržitelnost a podporu krajiny, půdy i byznysu. To jsou ostatně hlavní témata našeho rozhovoru.

Miroslav Včela: Jaká myšlenka vedoucí ke zlepšení krajiny nebo ekologickému hospodaření vás v poslední době napadla?

Martin Hutař: Mám na papíře takový projekt, který se týká polí, kudy vede elektrické vedení. Nám vede u Hostěrádek přes pole hodně sloupů a musíme je různě objíždět, vznikají nám tam tak uprostřed monokultur takové ostrůvky. Rád bych, aby se ty ostrůvky o kousek zvětšily, aby tam mohly vzniknout větší zelené plochy, vyrůst keře. Byly by to takové malé krásné biotopy pro zeleň, drobnou zvěř, pro hmyz a tak dále. Myslím, že by to kolem těch železných sloupů hezky ožilo a zvelebilo by to krajinu. 

To je trochu opačná logika, než by se dala očekávat. Většina zemědělců je nešťastných, že má na svých pozemcích věcné břemeno na sloupy elektrického vedení. A vy chcete zkrášlovat jejich okolí.

Stále to jsou naše pozemky, tudíž je logické, že chceme vyřešit i okolí sloupů vedení. Pro nás je ekonomicky nevýhodné, když se kolem musí traktor točit, couvat, různě to objíždět. Propálí se akorát spousta nafty. Pro nás je mnohem výhodnější vyčlenit okolo sloupů větší prostor a založit tam biotop, který má pozitivní význam pro pole a zároveň zkrášlí krajinu. A nahlásit správcům vedení, aby mi to tam jejich lidi zbytečně nejezdili prořezávat.

Viděl jste nějaké takové biotopy v zahraničí?

Neviděl. Přišel jsem na to přirozeně – my máme pole okolo Hostěrádek v kopcích a rozhodli jsme se jej rozdělit na menší části podle vrstevnic. A také vrstevnicově ořeme. Traktor tedy jezdí pořád stejným směrem a takový biotop tam může odvést velkou službu. 

Vrstevnicové orání a biotopy v polích, to zní trochu jako novinka. Jaký to tedy má hlubší důvod, kromě estetického hlediska a šetření nafty?

Souvisí to se zadržováním vody. Sucho je velký problém. Nedostatek vody má samozřejmě vliv na snížení úrody. Krajině obecně voda chybí a pro nás zemědělce je výzvou to nějak řešit – musíme budovat meze na zadržení vody přímo na kopcích. U nás ve firmě máme naštěstí odvážného traktoristu, tak jsme začali orat a set po vrstevnici, což nám zachrání hodně vody. Vyzkoušeli jsme si to v Hostěrádkách, kde máme na polích velké převýšení. Při nárazových deštích, kdy napadne dvacet až čtyřicet milimetrů vody, nám většina vody zůstala na poli a nestekla do údolí. Abychom dokázali vodu udržet v půdě po většinu roku, hodí se samozřejmě i nějaká mez nebo mez s biotopem, o němž jsem hovořil.

„Dnes se k půdě dobře nechováme. Doorává se až k vodním tokům, k cestám, nezůstává žádná plocha pro živočichy.“

Jaké mají meze a přirozené valy vliv na kvalitu půdy? Ptám se proto, že oblíbeným sportem zemědělců bývá všechno rozorat a nebrat moc ohledy na přirozený terén.

Ten vliv je obrovský. Nedávno jsme měli seminář s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy o kvalitě a stavu půdy u nás na farmě. Srovnávalo se tam několik desetiletí: v jakém stavu půdy byly, kolik tam bylo humusu a tak dále. A vyšlo z toho, že dnes není na kopcích žádná kvalitní půda a vše během let steklo do údolí. Je to hlavně vyústění velkovýroby, která hospodařila na polích před námi. I to nás přivedlo k tomu, že jsme přešli na způsob orby, o němž jsem již hovořil.

Obecně se ale dnes k půdě dobře nechováme, konveční zemědělství je hnáno dopředu dotacemi na zemědělskou plochu, následkem čehož se oře, co se dá. Doorává se až k vodním tokům, cestám, nezůstává žádná plocha pro živočichy. Dřív se nechávala jakási hrana, dnes se ty pásy biotopů s florou a faunou rozorají do mrtě. ty problémy se pak akorát nasčítávají. Podepisuje se na tom také mechanizace. Dříve měla záběr dva až tři metry, dnes je to deset i více metrů, tudíž jí překáží mnohem více věcí a žádný živočich před ní neuteče.

Když se podíváme na obecnou péči o zemědělskou půdu, změnilo se tedy něco za 30 let od pádu komunismu, když pořád vídáme, že se pole ve velkém stříkají? 

Za komunismu se používala chemie, hnojiva a pesticidy hrozně šlendriánsky. Průmyslová hnojiva se skladovala na venkovních skládkách, odkud tekla do potoka, pak se to rozmetalo, šlo to hezky do spodních vod. Ne, že by se dávaly velké dávky, ale nějak se to dělalo, za socialismu to bylo všem jedno. Ale v porovnání s tím, co se děje teď, to bylo až na ten šlendrián pomalu tradiční zemědělství, které mělo hodně prvků společných s ekologickým zemědělstvím. V té době existovaly velké podniky s hodně zvířaty, takže byl dostatek chlévského hnoje. Ten se využíval a zároveň se pěstovaly různé zlepšující plodiny pro půdu, které se zároveň využívaly pro krmné účely. Procesy nebyly tak hrozné, celé to zhoršovaly brutální jednoduché pesticidy. Vydržely třeba tři roky, když se tam zasadilo nebo zaselo něco jiného, tak to prostě zdechlo. Po revoluci se chovy postupně pozavíraly a pesticidy s reziduálními účinky se vyměnily za jiné, nové a rádoby lepší, a jelo se dál. Chvíli to fungovalo, ale dnes je konvenční zemědělství v úzkých. 

Proč je v koncích?

Biologie půd je špatná, neřeší se podstata problému, ale řeší se až důsledky různými zlepšovadly. Dneska mají boom různé biologické preparáty, které rostlinám zvyšují kondici, snižují stres. Obsahují nějaké výluhy s minerály, ale konvenční zemědělci je nakonec smíchají s průmyslovým hnojivem a pesticidem a pak s tím jedou na pole. Je to postavené na hlavu, proto si myslím, že při dnešních znalostech a možnostech je na tom to většinové zemědělství hůř než za socialismu.

Proč konvenční zemědělství tolik tlačí na chemii? Je to kvůli výnosu?

Ano, u nás i v Evropě je zemědělství stále více o produkci plodin pro energie než pro potraviny. Takový zemědělec dostává navíc dotace i na energetické plodiny – prostřednictvím vyšší ceny za dotovanou energii z pěstování rostlin, které jsou pro takzvaná biopaliva nebo bioplyny. Pro ně je to výhodné, brání to však rozvoji hospodaření, ať už v rámci konvečního, nebo ekologického zemědělství.

Vy jste od svých začátků ekologickým zemědělcem. Jak jste to mohl tak dlouho vydržet a s jakými problémy se potýkáte?

Já měl vždy štěstí, že jsem se potkával s lidmi, kteří uvažovali normálně, selským rozumem. Postupně jsem se od nich dozvěděl různé věci, jak to lze dělat jinak, než bylo běžné vídat. Můj kolega byl dobrý agronom a věděl, že když se dá jetel na pole, tak po něm to obilí krásně roste a pole není zaplevelené. V prvé řadě jsme se tedy snažili eliminovat negativní vlivy chemie a přemýšlet tak, aby to celé mělo nějaký smysl. Problémem je, že my ekologičtí zemědělci stále musíme investovat do půdy, musíme zvyšovat úrodnost především osevním postupem, meziplodinami a podobně. 

„Slovo ekologický je pro mě už trochu sprostý, protože je zprofanovaný a všichni se za to schovávají.“

Jako PROBIO zároveň prodáváte hotové produkty. Zvyšuje se zájem o biopotraviny, nebo převládá klišé, že to je zbytečný a drahý luxus, jak mi to třeba říká generace mých rodičů?

Zájem určitě stoupá a je skvělé, že třeba díky vašemu pořadu Herbář se k biopotravinám staví mladší generace čelem. Bohužel problém je v tom, že cena leckdy bývá přemrštěná, protože je nedostatek produkce takových potravin. Takže všechny subjekty v řetězci se na tom snaží vydělat, což je normální, ale cena vyroste až zbytečně vysoko, tím pádem jsou takové potraviny pro určité lidi nedostupné. To nahrává odpůrcům biopotravin nebo lidem, kteří se proti tomu vymezují, že je to byznys a tahání peněz z lidí.

Další negativum vytváří spousta farem a výrobců, kteří si zavádí vlastní značení a tvrdí, že to dělají bez chemie, takže jsou jakoby bio, akorát nechtějí byrokracii a nejsou certifikovaní. Tím si nechávají prostor pro použití chemie a mohou být levnější. My se snažíme lidem vštípit, že tu existuje jediný zákonem posvěcený certifikát „bio“, který značí, že takový výrobce je kontrolován podle zákona a může být sankcionován, když nevyrábí v odpovídající kvalitě. Spousta výrobců se snaží toto obejít, protože je to hromada papírování, ale pro zákazníka je to vlastně nejčistější deklarace kvality a původu.

Pojďme od potravin trochu dál. Logickým krokem po vypěstování produktů ekologického zemědělství by mělo být je ekologicky zpracovat, ekologicky zabalit a v ideálním případě i ekologicky dopravit, třeba elektromobilem. Vnímáte tyto výzvy? 

Ano. Je to přesně tak, jak popisujete. Je to o té filozofii, a když jsou lidé ochotní přemýšlet o ekologii z jakékoliv strany, jestli je to zemědělec, průmyslník nebo výrobce čehokoliv, tak o tom přemýšlí a pak nachází cesty. Já říkám normální cesty, slovo ekologický je pro mě už trochu sprostý, protože je zprofanovaný a všichni se za to schovávají.

Ty všechny postupy a návaznosti jsou logické. My se od začátku snažíme na všechno nacházet normální řešení. Když jsme měli přebytek různých organických odpadů, hned jsme pořídili ovce a krmíme je tím. Nedávno jsme si na další odpad z biomlýna pořídili ještě prasata, která nám zároveň zajišťují produkci hnoje. Odpadu máme opravdu hodně, takže na slupky jsme si pořídili kotel a plánujeme dělat i peletky a topit s nimi. Před třemi lety jsme si dali na střechu mlýna fotovoltaické panely, které nám pro mlýn produkují 30 kW elektrické energie. Od souseda bychom chtěli koupit jeho malou vodní elektrárnu, abychom v našem areálu ještě více využívali ekologickou energii. Plánujeme vybudovat v areálu farmy systém na zachycování dešťové vody, zavlažování a tak dále. Kdysi bylo normální takové věci využívat. Pro nás je to přirozené a hlavně to je velmi ekonomické. Nejsou z toho zisky, je to o dlouhodobější investici do těchto věcí, ale je to trvalé, funkční a normální. Před 30, 50 lety byly všechny meze na dědině rozděleny mezi lidi, kteří chovali domácí zvířata a málem se prali i o rostoucí trávu. Dneska stát dotuje kompostárny, aby se likvidovaly posečené anglické trávníky kolem domů, protože nikdo neví, co s tím. To mi přijde nelogické.

„Tím, že nehnojíme, ty rostliny samy pracují na tom, aby se dostaly k výživě a k vodě.“

Vy jste začal v našich podmínkách pěstovat neobvyklé plodiny jako třeba čirok, který je běžný v Africe nebo Asii. Reagujete tak na změny klimatu?

Ano, je to jedna z cest, jak začít využívat rostliny, které daleko lépe odolávají suchu. Čirok má skvělou vlastnost, že dokáže zastavit růstovou fázi, když je sucho, a pokračuje až v momentu, kdy má vhodnější podmínky. Na trhu se zatím čiroku asi tolik neprodá, u nás se v podstatě nekonzumuje, stejně tak proso, které je taky suchomilné.

Potom ještě pěstujeme alternativní plodiny, to jsou různé druhy pšenice jako jednozrnka, dvouzrnka, červená pšenice, špalda, čirok, proso a tak dále. Tím, že nejsou tyto rostliny přešlechtěné, umí se samy o sebe postarat. Jejich kořenová hmota je daleko více vyvinutá a sahá do velké hloubky. Právě hluboko kořenící rosliny se snažíme preferovat. Navíc tím, že nehnojíme, ty rostliny samy pracují na tom, aby se dostaly k výživě a k vodě. 

Jak si vede špalda a pohanka, které se staly vaším symbolem?

Tyto zrniny jsou teď hodně trendové. Jsou jednak chuťově zajímavé, pohanka je navíc bezlepková. Popularitě pohanky v poslední době pomohl tenista Novak Džokovič, když řekl, že konzumuje potraviny bez lepku, a proto má daleko větší výkony. 

Pohanka se u nás pěstovala jen v malém množství, jedli ji lidé, kteří měli zdravotní problémy, tradici si uchovala taky na Valašsku, kde se přidává do jitrnic.

U špaldy je zajímavé, že se za socialismu přestala pěstovat kvůli nízkým výnosům. My jsme ji zde znovu vysadili a dalo by se říct, že špalda se stala synonymem ekologického zemědělství. Je to odolná plodina, velmi kvalitní a chuťově zajímavá. Jsme rádi, že se nám ji podařilo úspěšně zavést na náš trh. Řekl bych, že hodně tomu pomohlo i to, že se našinci se špaldou běžně setkávali při výletech do německy mluvících států, kde je špalda běžnou potravinou. 

PROBIO budujete už více jak dvě dekády. Pracujete také na svém následovníkovi?

Doufám, že tady ještě taky nějakou dobu budu, ale určitě je důležité, aby firma byla pod nějakým vedením a někdo určoval směry. Mám štěstí, že manželka ve firmě pracuje a syn také. Ten dokonce vystudoval mlynářskou školu a u nás má na starosti veškeré technologie. Je velmi šikovný. Mám i dvouletého vnoučka, kterého zatím zajímají jen stroje jako bagr. Nechci nikomu nic předurčovat, ale následnictví je určitě důležitá součást života každého ekologického zemědělce. Když už se něco buduje, tak aby se to udrželo.